Ski Vysočina

Zillertal 25.-28.únor 2012

Rubrika Lyžařské výlety - deníky,   Vydáno 23. 03. 2012,   Přečteno 3648x



 

 lyžovačka v Zillertalu, 25.-28.2.2012

Naše další cesta za alpskými lyžařskými svahy začala svozem lyžařů o půl druhé ráno. Po úspěšném nalodění všech účastníků jsme se vydali na cestu směr Salzburg a dál. Na kolony nedočkavých lyžařů v plechových krabicích jsme narazili až okolo osmé hodiny ráno asi 15km před cílem celosvětově známého mega střediska Zillertal. A shodou náhod všichni ostatní samozřejmě směřovali také právě sem. Cestou nás provázelo deštivé počasí, ale v cílovém údolí bylo polojasno až oblačno, hlavně že viditelnost na svahu byla dobrá, to už ale předbíhám. První den byla naplánována návštěva lyžařské oblasti ZILLERTAL ARENA. Celkem 166km sjezdových tratí na 437 hektarech a přepravní kapacita 84.000 osob za hodinu mluví sama za sebe. Velkou výhodou byla skutečnost, že se nástupní kabinky nacházeli nedaleko našeho penzionu, ležícího na okraji městečka Zell am Ziller. Byla sobota, takže tu bylo hodně domácích, ale i zahraničních lyžařů. Lyžovalo se celkem dobře, teplota se držela nad nulou, zima nám rozhodně nebyla. Po obědě se zhoršila kvalita sněhu, ale na to si našinec může v Alpách stěžovat snad až naposled. První den lyžování dopadl dobře, všichni si zajezdili jak mohli, hlavně bez zranění. A už jsme se těšili na ubytování, které pro nás přichystal náš vedoucí Šoty. Po seznámení v penzionu s další partou lyžařů, kteří tu byli na celý týden, jsme navodili poklidnou atmosféru a vstřebávali zážity z prvního dne. Předpověď počasí na druhý den, neděli, nebylo příznivé. Skutečně hustě sněžilo již od rána. Jeli jsme do střediska PENKEN-FINKENBERG, kde nás zaskočilo velké množství lyžařů čekajících na kabinku a kteří neváhali ani v takových to podmínkách stát ve frontě, zřejmě mělo hodně Rakušanů prázdniny. Lyžování bylo náročné, viditelnost byla asi jen 20 metrů a k tomu množství lidí snažících se nějak lyžovat, což bylo docela těžké vzhledem k mlze a neustále padajícím vločkám sněhu. Rozhodli jsme se tedy po obědě skončit trápení a jet se osvěžit do nedalekého aquaparku „Erlebnistherme Fügen“. Ten byl opravdu výborný, za 8EUR/2 hodiny jsme se vyřádili na tobogánu a zažili mořské vlny což nám plně vynahradilo zkažené počasí a nevydařené lyžování. Třetí den jsme si plně vynahradili předchozí nepřízeň, jelikož již od rána na nás čekalo jasné počasí. Jednoznačnou volbou pro strávení ideální lyžovačky při takových podmínkách byl ledovec HINTERTUXER GLETSCHER. Dostavili jsme se sem místní dopravou, která je samozřejmě v ceně skipasu a to asi půlhodinovou jízdou skibusem z Mayrhofenu, který v pohodě vyšplhal všechny místní serpentýny. A skutečně jsme se těšili, protože bylo vidět podle zasněžených aut podél cesty, že napadlo přes noc nejméně 20cm sněhu. Po příjezdu přímo k údolní stanici lanovky jsme byli překvapeni návštěvností, čekali jsme opět fronty, ale nikde nebyly. Tak jsme v klidu nalezli do kabinky a vydali se zmapovat další lyžařský resort. Byli zde naprosto ideální sněhové podmínky, perfektně upravené tratě slibovali perfektní lyžování. Vyjeli jsme hned až na nejvyšší vrchol ledovce Gefrorene Wandspitze ve výšce 3.250m n.m., zde slušně mrzlo a foukal nepříjemný vítr, který lehce sklouzával po sněhu ale v obráceném sledu tedy ze zdola nahoru, což byl zajímavý jev. Po ujetí pár stovek metrů ale vítr přestal a my už plně využívali zdejší sjezdovky, kterých tu není tolik co jinde, ale zase tu bylo minimum lidí a to se nám líbilo. Mají tu i neupravené tratě vedoucí přímo pod vlekem, což zmátlo i našeho lídra Frantu. Ten po vyzkoušení jedné neplánované hodinové jízdy v prašanu konstatoval, že je očištěn od všech hříchů a že má vyplněnou kolonku vyzkoušení nových lyží nehodících se do volného terénu právě v tomto hlubokém sněhu. Přežil. Na závěr nechybělo posezení ve zdejší útulné restauraci, za asistence místního, točeného Zillertal Bier. Po skončení lyžovačky následoval přesun skibusem zpět do Mayrhofenu a pro zpestření i místním vlakem několik zastávek do městečka  Zell am Ziller, kde nás na vlakovém nádraží vyzvedl náš průvodce. Poslední den na nás čekal, v sobotu pro špatné počasí téměř neobjevený, PENKEN-FINKENBERG. A ten jsme si patřičně užili, i přes množství lyžařů i větších front u sedaček, hlavně u dolní stanice kabinky. Zde si každý našel ten svůj svah a není možné zde zabloudit. Raritami tohoto areálu jsou velkoprostorová kabina pro až 150 lyžařů nebo nejprudší upravovaná sjezdovka v Rakousku Harakiri, se sklonem téměř 78%. Pro zkušeného lyžaře tato sjezdovka není až tak těžká, ale stačí pár minutek vyčkat a o pěkné zážitky je zde hned postaráno, to když se z kopce dolů vydávají amatéři. Tam lyže, tady druhá, sjezd po zadku, kotrmelce. Skutečně se dívíme, že i přes několikero upozornění se vydávají na trať a dole, vypadajíc jako sněhuláci, se nestačí divit. A přitom to lze v klidu objet po vedlejší červené. Závěrem lze napsat, že to byla velice příjemná lyžovačka. Relaxace v odpoledních a nočních hodinách s přátelským kolektivem dalších účastníků, kteří se každý večer výborně bavili nad skleničkou, byla příjemná. Rovněž ubytování bylo perfektní. A když holky uvařili něco dobrého na zub, tak jsme mohli v klidu rozjímat a těšit se na další dobrodružství se SkiVysočinou!

autor: stálý dopisovatel Franta (Beny)Jáchim

 Fotogalerie  zde:

Mikrobusová přeprava

webové stránky léto

GoPro video

Shut Board

© Copyright 2002 – 2007 SkiVysocina.cz, web site byl vytvořen v phpRS, za podpory firmy CaberNet Software Admin