Ski Vysočina

Rakousko - Mölltaler Gletscher 15-17.12.2006

Rubrika Lyžařské výlety - deníky,   Vydáno 10. 11. 2007,   Přečteno 5942x



Skol, Tak už je to konečně tady, první výprava za sněhem, opět do rakouských Alp, ale tentokráte se úvodní dějství odehrálo na ledovci. Důvod, proč právě Mölltaler Gletscher je jednoduchý, akutní nedostatek sněhu na začátku této lyžařské & snowboardové sezóny v celé Evropě. Výlet byl složen z opravdových nadšenců,kdy se nikdo mezi sebou neznal, vyjma Kejmla, který znal alespoň polovinu. Až na Petra a Gábinu to byli človíčci, kteří jeli se SkiVysočinou poprvé. Zvolení varianty odjezdu den předem myslím byla správná volba, cesta trvala přesně 8 hodin. Odjezd byl stanoven na páteční 15:00, ale operativně změněn na 14:00. Snad to nikomu nenerušilo plány. Celkově se příprava měnila každým dnem, podle situace, odpadlíků, atd. Někteří dokonce uvěřili, že s sebou povezu guláš a několik šišek knedlíků, naivkové, to ještě netušili, jak to to chodí, a jací jsou někteří šprýmaři. Na začátku cesty jsem se ještě stavil ve VW pro jednu maličkost. Někdo ale vypustil nehoráznou fámu, že před odjezdem se pro sichr udělá generálka motoru, až si ho zjistím…. Ale tato zastávka měla i jedno pozitivum, zjistilo se, že někteří s sebou vůbec nemají žádný alkohol, na horách po lyžích či boardu druhá nejdůležitější věc. Ihned to však napravili v nedalekém Coopu. Cesta probíhala v klidu a pohodě, jenom DVD soustava trochu haprovala. Asi to bylo tím, že jsem to neměl ještě připravené a vychytané mouchy. Během cesty se také řešilo, cože to vlastně bude: „že na hory se pojede i vlakem“. Nakonec na to někde u Salzburku přišli. Ano, byla to přeprava auta včetně osob po železnici. Zkrátila se tím cesta asi o hodinu. Ale bylo to jen tak tak. Poslední kilometry to byla vcelku veselá erzeta, v mlze a v koloně jsme honili každou minutu. Už jsem byl smířen s tím že to nestihneme a budeme muset počkat hodinu na další vlak. Jenom Gábina stále tvrdila a věřila, že to stihnem. A stihli jsme to. Tímto děkuji ÖBB, že nejsou Japonci a nejezdí přesně na sekundy, protože kdyby jo, tak to bychom byli pěkně v……. zimě a hodinu v autě. Ubytko bylo nalezeno na první pokus, bez zbytečných otázek k domorodcům. Poctivá příprava se opět vyplatila. Apartmán byl velmi moderní, zatím nejlepší, jaký jsem mohl v Rakousku otestovat. Paní domácí již nebyla přítomna, nechala ale vzkaz na dveřích, který apartmán nám bude po následující dvě noci k dispozici. Příjemné. První večer bylo jenom takové lehké posezení, šlo se spát tuším kolem jedné hodiny ranní. Někteří ještě chvilku vybíjeli energii, kterou akumulovali během cesty, ale i ta po 20.minutách vyprchala. Ráno bylo kouzelné: vydatná snídaně, modrá obloha a za vysokými horami už vystřelovalo paprsky sluníčko.Teplota kolem nuly. Jestli je něco lepšího, tak sem s tím. Plánovanou cestu místním skibusem jsem zrušil, protože jel až v 8:45, a to už jsme měli dávno za sebou cestu mikrobusem k lanovce, jízdu nejrychlejším podzemním vlakem v Rakousku a následné nalodění do kabinky, která směřovala přímo do centra ledovce, panoramatické restaurace Eissee ve výšce 2800m n.m.. Mölltalský ledovec byl vyhodnocen jako třetí nejlepší místo v Rakousku, ze kterého jsou nejkrásnější výhledy. A musím tomu dát za pravdu. Sobotní lyžovačka byla opravdu skvělá: sluníčko, azurové nebe, daleké výhledy, první zimní prašánek a přijatelné fronty na vlek, jestli se tomu dalo tak říct. Nejdelší trvala asi 3 minuty. Jenom Fidovi trochu zkazila náladu vypadnutá plomba. Ale nálada celkově byla fantastická. Fotky jako ze žurnálu jsou toho důkazem. Kejml si našel novou kamarádku, až z rakouského Grazu, něco si spolu domlouvali, mělo to stát 42€, fakt nevím, co to bylo. Ubytování? Erotické služby? Po návratu na apartmán proběhla postupně očista ve sprše, trošku to trvalo déle, byla jenom jedna sprcha. Postupem času se začaly odšroubovávat víčka od různých nápojů, které byly zrovna po ruce, jako třeba pivo, medovina, různé dezertní aperitivy jako slivovice, zelená, vodka, ta dokonce 2x. Dokonce i hajný na kole projel. Zajímavé na tom bylo, že téměř všechny vyjmenované dobroty si našly cestu ke Kejmlovi. Co před ním přistálo, tomu se snažil podívat na dno flašky. Proto se ani moc nedivím, že kolem půlnoci vypadal jak vypadal. Vzduchem lítaly hlášky typu: „Ukopl si palec, protože šel po lese pěšky“, nebo „jak si lehnu vedle baby, tak do 4. minut su…říkejte mi hasič“. A můžete hádat, která ústa tyto nezapomenutelné věty vypustila. Také došlo na striptýz, bohužel jenom v podání Tomáše, jako trest za to, že se nechtěl podílet s ostatními na konzumaci pana Jelzina, a to se náramně líbilo Gábině, když nejedním očkem pokukovala po mužné Tomově hruďi. Ten ale měl srdce zadané pro někoho jiného, byl to Karel....nebo Karel, s kým se zamknul asi na půl hodiny v pokoji. Také jsme přišli na jednu velice zajímavou kuriozní záležitost, tři osoby z devíti zúčastněných mají narozeniny ve stejný den – 13.února. Je to neuvěřitelné, ale je to pravda. To jsem zvědav co s tím budete dělat, jestli si naplánuje nějakou společnou oslavičku… Po vyhlášení večerky (tu jsme museli vyhlásit, protože už došel alkohol), se všichni odebrali na lože kromě Kamila-lamy, toho nechtěli pustit do pokoje a proto uvítal nabídku Gábiny a Kamči k společnému spánku na společné posteli. Ten ale, jak už víme, trval přesně 4 minuty, a bylo po všem. Potom obyvatelé hlavního doupě vzali Lamu, hvězdu večera, na milost a vpustili ho dovnitř, ale toho přemlouvání… Co se dělo večer, kdo s kým a kde to nevím, po litru vodky a zelený jsem spal jak dudek. K ránu Fido rozjel výrobu na pile, která byla slyšet i ve vedlejším pokoji. Syknul jsem na něho ať si lehne na bok, že to pomůže od chrápání. Fido to ale špatně pochopil a myslel si, že snad něco bude…prasák jeden. Ráno raníčko bylo pro někoho velmi velmi kruté, obzvláštně pro Lamu, nebudeme si nic namlouvat, vypadal jako kdyby ho přejel parní válec tam i zpět. Škoda, že jsem ho neviděl na svahu, to by bylo asi na delší příběh. Ještě večer nás paní domací upozornila, že apartmán se musí vyklidit dopoledne. Tak jsme taky učinili, ale trochu bordílku přece jen zůstalo. A taky jedny boty. Opět můžete hádat, kdo si je zapoměl. Jasně že Lama, kdo jinej. Měl štěstí, že po lyžovačce jsme jeli kolem, tak si je už střízlivý vyzvednul. Na druhý den se počasí zhoršilo, na denním menu bylo vše: déšť, sněžení, sluníčko i mlha. Domluva zněla, že v 15:40 odjezd zubačkou do údolí. Michal si ale při poslední jízdě spletl směry, sjel tam kam neměl a tím si dal o jednu pistu navíc. To už jsme v údolí věděli, že plánovaný odjezd s navázaným transportem po železnici nestihneme, tak už nebylo kam chvátat. „Michale, je to úplně v pohodě, nikdo se na tebe za to nezlobí, věř mi“ !!!! Ve vlaku při cestě zpět ještě Kejml, tedy Lama zkusil v tunelu odeslat SMSku, ale nepochodil. Lamy totiž neví, že v tunelech není po signálu ani památka, a k tomu ještě v 15.kilometrovém. Cesta zpět ubíhala rychle, většina zabrala hned za první zatáčkou. Po překročení hranice dostali všichni chuť na něco chutného, ale na cestě mezi Dvořištěm a Budějovicemi nebyl ani jeden motorest otevřen, to je bída. Nakonec jsme museli vzít zavděk až OMV, kde nám velmi milá obsluha připravila něco teplého do žaludku. Po celkovém zhodnocení výletu mohu konstatovat, že se nadmíru vydařil a pevně doufám, že se v této sestavě ještě někdy potkáme. Mnoho ujetých kilometrů bez karambolu a veselé Vánoce přeje Šoty

Skol

P.S. na opravě zadních dveří se již pracuje

© Copyright 2002 – 2007 SkiVysocina.cz, web site byl vytvořen v phpRS, za podpory firmy CaberNet Software Admin