Ski Vysočina

Norsko - zápisník z cesty za Polární kruh (2010)

Rubrika Poznávací výlety - deníky,   Vydáno 01. 09. 2010,   Přečteno 4565x



Autor: Libor Předešlý, S.H.C. Bizoni Uherčice

Pátek 13.8.2010:

V pátek 13.8.2010 začala naše cesta za polární kruh, jejímž cílem byla účast na mezinárodním turnaji v biliard-hockeyi šprtci ve švédském Lundu s následnou poznávací 14-ti denní výpravou do Norska. 

V čase 00.30h se začalo odvíjet počítadlo km na Šotyho nové káře VW Crafter v Uherčicích. Ještě že je ta kára tak velká a vejde se nám do ní potřebná bagáž. I tak zbývá Šotymu v autě místo na spaní. Jeho kára se stane na 16 nocí jeho příbytkem… Nastupuji já (Libor), brácha Michal a Mara, postupně nabíráme v Hustopečích Radka, v Brně sourozence Roberta a Michala a v Malém Beranově Honzu. Spolu s Radkem nejsou součástí našeho klubu, ale jsme rádi, že doplnili naši výpravu a pomohli tak s pokrytím nákladů na cestu. Hoši děkujem! Hoši děkujem! Honzova bagáž se blíží výbavě hokejového gólmana. Jeho tašku jsem ani nezvedl ze země! Robert zase, pro mě nepochopitelně, stále tahá s sebou nový notebook. Později chápu a jsem za něj i rád… V Jihlavě ještě doplníme zásobu piva a kolem 03.00h vyrážíme na sever. Mažeme přes celé Německo. Zastavujeme na hodinu v Lübecku (Unesco) a přes mosty přejíždíme navečer do dánské Kodaně. Probíháme centrum a přes nábřeží Nyhavn (Unesco) míříme kolem výstavy bitevních lodí, kotvících v přístavu, k Malé mořské víle. K našemu překvapení však není víla na svém místě a tak posílám SMS Šotymu, aby nás vyzvedl na patřičné adrese u víly. Šoty ovšem po předchozím cestování spí jak zabitý a tak ho budí až naše volání mobilem. Pak se nemůžeme najít, ale podaří se a mizíme do švédského Lundu na spaní. Ve 23.00 h nás vítá Karel se svojí nastávající Jiřinou a rozdělujeme se na spaní. Uf! První dávka km zdárně za námi!

Sobota 14.8.2010

Čeká nás mezinárodní turnaj v biliard-hockeyi. Za účasti dalších Čechů, domácích Švédů a hostů z Dánska hrajeme úspěšný turnaj. Ve finále nečekaně vítězím nad Michalem T., třetí je Dán Sand. Dánové nehodlají nastoupit do soutěže družstev a tak odehráváme i pohár WTHA družstev proti domácímu Lundu. Byť jeho tým tvoří kompletní švédská reprezentace (aktuální mistři Evropy), porážíme je 8:1 a obhajujeme vítězství z loňské cesty do Petrohradu. Ušetříme tak čas na nedělní odjezd do Norska. Celý den pršelo a bylo nevídané vlhko. Tak nevídané, že Karlovi zvlhly i papíry v tiskárně. Nekecám, držel jsem je v ruce! Večer párty u Karla na balkóně. Slavíme svícu (Karel se za týden žení!), objednáváme pizzu a posloucháme neuvěřitelné Karlovy zkazky o jeho emigraci. Příjemný večer.

Neděle 15.8.2010

Ráno se loučíme se švédskými hostiteli a míříme na sever. Cestou zastávka v Göteborgu (ztráta času). Navečer překonáváme Svinesundským mostem švédsko-norskou hranici a na druhý pokus poprvé na cestě kempujeme ve Fredrikstadu. Stany.

Pondělí 16.8.2010

Prohlídka centra Oslo [čti: uslu] a Frognerova parku se sochami Gustava Vigelanda. Přejezd do Lillehammeru, kde šplháme po schodech na vrchol skokanských můstků z olympiády v roce 1994. Tuto atrakci vítáme s nadšením. Spěcháme kempovat a tak už nestíháme pěší zónu ve městě. Kemp Otta.

Úterý 17.8.2010

Robertův den. Poté, co jsme se museli vrátit do kempu pro Marův foťák, vyrážíme na první pěší túru na naší cestě. Cílem je NP Rondane. Šoty nás vyváží až na parkoviště nad chatou Mysuseter a vydáváme se na cca 13km dlouhou túru směr chata Rondvassbu, dále pak Perr Gynt hytta a odtud na jiné parkoviště, kde čekal Šoty. Celodenní šlapání královstvím kamene. Cestou na Peer Gynt hytta jsem měl pocit, že jsme během 2 hodin nešlápli vůbec na měkkou zem (pomíjím občasný močál). Přesto příjemná procházka. Kemp opět Otta, opět chatky. Výšlap evidentně neprospěl Robertovi, který se na dlouho vzdálil v kempu. Později jsme pochopili, že šel na záchod, ale nedošel… No prostě si naplnil své nové bílé uplé boxerky a nejen ty. Měl to určitě z toho, že s námi neužíval každý den moravskou medicínu. Šoty využil přes den WIFI a postahoval spoustu muziky na přání. Stihnul ji i vysmažit a tak další cesta bude ještě veselejší. V dalších dnech nám tak díky Vítkovu kvartetu neustále „dráty doutnaj“ a každého, kdo nás naštve, pošleme díky Třem sestrám „do vole prdele“…

Středa 18.8.2010

Přejezdový den. Musíme zdolat téměř 800km směrem na sever. Cestou zastávka v Trondheimu. Koncert za katedrálou Nidaros a můj pokus roztančit početné publikum. Prohlídka města, starých rybáren a dlouhý přejezd se zastávkou u lososích peřejí Laksforsen na řece Vefsna. Přes pohoří Vesterfjellet dojíždíme na ubytování Bjerka (velká drahá chata a protivný recepční).

Čtvrtek 19.8.2010

Míříme na druhý největší ledovec v Norsku. Svartisen nás vítá nádherným počasím. Loď nás převeze na druhou stranu jezera Svartisvatnet a šplháme asi hodinu ke splazu ledovce. Zážitek. Velkého výkonu dosáhl i Šoty, který zde opustil auto (poprvé a naposledy) a téměř až ke splazu došel s námi (v pantoflích). Dole se pak válel jak vyvržený vorvaň u vody a čekal na nás. Při čekání na loď se opalujeme. Asi nejteplejší den naší cesty. Kdo by to byl čekal kousek od Polárního kruhu… Cestou zastavujeme na magické hranici Polárního kruhu. Okupujeme obchod se suvenýry a nakonec neplánovaně pozorujeme rodinku sobů. Konečně jsme je spatřili! Dojezd na spaní do Fauske. Nepříjemný zážitek s tančícím kamionem.

Pátek 20.8.2010

Hrozný zážitek! Po dojezdu na trajekt do Bødo a zaplacení cesty mi v silném větru uletěl lodní lístek za 1764 NOK! Děsný moment. Naštěstí ho Honza našel téměř u lodi. Honzo, děkuji! Po třech hodinách u karet připlouváme na Lofoty. Jeden z hlavních cílů výpravy. Jsem nadšený už ze samotného příjezdu, při kterém pozorujeme rozekláté siluety lofotských hor, které připomínají pyramidy strmě čnící z oceánu do kilometrové výše. A zklamán z Lofot nebyl určitě nikdo. Jsou nádherné! Po vylodění v Moskenes míříme do vesnice s nejkratším názvem na světě - Å [čti: O], kde nás vítá smrad ze sušených tresek. Fotografování u cedule s názvem obce. S malými zastávkami projíždíme celé Lofoty. Šoty a Radek okusili i teplotu Norského moře na krásné pláži v Rambergu. Až později zjišťujeme, že pláž nebyla písečná. Jednalo se o prach z mořských potvor, imitující bílý písek. Po zavíračce nakukujeme i do muzea Vikingů Lofotr a dojíždíme plni dojmů na ubytování až ke Kabelvegu. Velká chata. Na recepci objevujeme českou recepční. Zveme ji večer na pokec a slivovici. Pijeme, kecáme a kucháme Lídou darovaného vařeného kraba. Dobrota! Spánek s úsvitem.

Sobota 21.8.2010

Rušíme plánovanou vycházku do kopců nad Svolværem pro špatné počasí. Noční déšť zanechal hustou mlhu na obloze a tak jedeme zpět na kontinent přes spoustu mostů. Cestou Narvik, nejsevernější místo celého putování. Dojezd na ubytování do Straumen (velká pěkná chata). Lítost nad brzkým opuštěním Lofot. Vyšetřili jsme však den pro NP Rago, což se později ukázalo jak výborný nápad! Robert během cesty neustále navyšuje svoje konto u Tipsportu.

Neděle 22.8.2010

Michal má 35. narozeniny! Blahopřejeme! Jako dárek jemu i ostatním ordinuji cestu do NP Rago. Od lidí, co tu byli, vím, že je to tvrdá a dlouhá trasa a tak i vzhledem k počasí se domlouváme, že půjdeme jen k chatě a zpět. Cestou padám a zmáchám se na mokrých kluzkých kamenech. Po 2,5h docházíme k chatě, kde předchozí noc nocovali Češi a Angličané, jak vidno ze zápisu do knihy hostů, které zde vedou od roku 1976, kdy byla plně vybavená chata postavena. Dohledali jsme i zápis ze 7.7.2006 od našich kolegů z Brna. Potkáváme staršího pána s plnou polní a dalmatinem obtěžkaným zavazadly. Po delší debatě a jeho konstatování: „fucking group“ na naše vyjádření, že jdeme zpět k autu, přehodnocujeme plán a necháme si poradit, že cesta vpřed je schůdnější a zajímavější a že ji dáme do pěti hodin chůze. Měl pravdu. Po pěti hodinách tvrdé túry po mokrých a kluzkých kamenech kombinovaných s močály, docházíme za stálého mrholení až dolů a po silnici zpět k autu. Úžasný zážitek z úžasné krajiny, přírody a výhledů. Jedinou kaňkou se stává můj další pád, při kterém totálně zničím foťák! I tak to stálo za to! Většina kluků se však i přes nadšení z túry shoduje, že by tu nádheru cca 25km šlapání už nechtěli opakovat….mákli jsme si. Naplněni dobrými pocity se domlouváme, že ušetříme den navíc na nějaký další výlet mimo plán (Kjerag) a rozhodujeme se pro noční přejezd. Sprchy ve staronovém kempu ve Fauske, večeře a Šoty nás veze celou noc k Trondheimu, cca 800km. Cestou se nás pokouší zabít pitomec v červeném autě tvrdou brzdou přímo před naším vozidlem.

Pondělí 23.8.2010

Nad ránem se Šoty hodinu prospal u Trondheimu a pokračujeme na jihozápad. Musíme přitom 2x přes vodu a začínáme si uvědomovat, že ty trajekty něco stojí a ceny za Šotyho dlouhé auto nejsou malé. Postupně začínáme při platbách snižovat počet cestujících. V poledne krátká zastávka v centrum Molde a na vyhlídce nad městem. Následuje jízda věhlasnou Trollí cestou s nádhernými výhledy do údolí. Mara si plní bobříka odvahy a přistupuje až k okraji vyhlídkové plošiny. Pokračujeme na Geiranger. Výhled na stejnojmenný fjord je úžasný! Zklamáním je však plavba po fjordu. Drahý trajekt kolem vodopádu Sedm sester nesplnil očekávání. Málo vody a tak ze Sedmi sester byly snad tři. Dojezd do kempu ve Strynu.

Úterý 24.8.2010

Jdeme ke splazu Briksdalsbreen, největšího evropského ledovce Jostedalsbreen. Komerční záležitost, všude plno důchodců. Máme štěstí, že neprší, ale ve srovnání se Svartisenem je to druhá liga. Za celodenního deště přejíždíme až do Bergenu, kde až na čtvrtý pokus seženeme kemp s velkou chatou. Malé mají všude plné a stanovat v dešti nechceme.

Středa 25.8.2010

Krátká návštěva deštivého Bergenu. Krásné město, ale moc a často v něm prší. Ti chtiví z nás prochází vyhlášený rybí trh a ochutnáváme mořské dobroty. Kupujeme bagetu s lososem a ochutnáváme krevety či vynikající uzenou velrybu. Nakoukneme na třídu Bryggen (Unesco) a mizíme do auta. Na benzince opraví Šoty vadné žárovky na autě a míříme na ubytování do Røldalu. Cestou nechtěně neplatíme za jeden trajekt, výběrčí s terminálem nepřišel, snad zapomněl. Ubytování v moderním apartmánu.

Čtvrtek 26.8.2010

Přejíždíme k toužebně očekávané, bohužel komerční záležitosti, Prekestolen (Kazatelna). Za 75 minut rychlochůze náročným terénem po mokrých kamenech dorážíme na zcela bílou tmou zahalenou Kazatelnu. Zklamání po chvíli opadá, když se bílá tma na chvíli rozešla a my zapózovali našim fotografům na hraně převisu. Zážitek! Škoda toho počasí. Cestou dolů klábosíme s pěknými mladými estonkami Jedre a Erikou. Cesta dolů příjemně utekla a my přejíždíme na nocleh do Stavangeru. Ve městě je veletrh a tak podruhé a naposledy na naší cestě stavíme stany. Přístavní město na nás udělalo dojem a večer vyrážíme s Radkem, Robertem a Michalem T. za zábavou. Přicházíme už na závěrečný krásný ohňostroj, obcházíme stany na nábřeží s živou hudbou a užíváme atmosféru přístavu. Příjemné.

Pátek 27.8.2010

Přejíždíme na Kjerag (vajíčko). Šoty nás napíná s množstvím paliva v nádrži, ale klapne to. Bohužel už neklapla předpověď počasí a výstup na Kjerag raději vzdáváme. Máme důvod přijet i příště. Je to krásná země! Ani 14 dní nestačí na objevení všech krás. I tak jsme stihli hodně a jsme za to rádi. Přejíždíme do Kristiansandu zabukovat ranní trajekt. K našemu překvapení však auta na jeden najíždějí (zcela mimo jízdní řád, který jsme měli k dispozici – snad zpoždění, nevím) a tak se rozhodujeme, že jedeme hned taky. Vyšlo to a téměř jako poslední vozidlo se naloďujeme na obrovský trajekt směr Hirtshals v Dánsku. Trajekt je drahý, zatím stále nevím, zda jsme jej však zaplatili. Na lodi menší problém s konzumací piva na veřejnosti. Náčelník ochranky nám zabavil ta rozpitá a dal kázání. Večerní zastávka na večeři u McDonald‘s v Aalborgu a dlouhý přejezd domů. Během cesty hrajeme se Šotym různé vědomostní hry, (např. olympiády, sestavy apod.) aby nám neusnul během neplánovaného nočního přejezdu.

Sobota 28.8.2010

V 06.00h ráno zastavujeme v Berlíně a Šoty jde na dvě hodiny spát. Bez Mary obcházíme centrum města a snídáme jak jinak než u McDonald‘s. Společně pak okupujeme záchody na nádraží, kde se Robertovi podaří téměř utopit mobil v záchodové míse. Vylovil jej včas. V 10.30h už snídáme v ČR na Agipu dobré klobásy a jedeme domů. Vykládáme Honzu, kluky v Brně a v Uherčicích v 16.00h stahujeme fotky. Konečně doma! Bylo to krásné, ale dlouhé. Ta porce 8.200km byla znát. Děkujeme Šotymu, že nás dovezl v pořádku domů a že nás cestou tak dobře bavil. Jako pozornost mu předávám balíček cukroví Slávie, jíž je fanda, a loučíme se slovy, že třeba někdy příště. 1:0 pro Libora.

Děkuji všem zúčastněným za bezvadné dny na společných cestách a túrách a těším se zase někdy a někde. Myslím, že to nebude dlouho trvat a zase nazujeme toulavé boty.

P.S. stav už je vyrovnaný 1:1, stačí si prohlédnout fotogalerii. (šoty)

 
Mikrobusová přeprava

webové stránky léto

GoPro video

Shut Board

© Copyright 2002 – 2007 SkiVysocina.cz, web site byl vytvořen v phpRS, za podpory firmy CaberNet Software Admin