Ski Vysočina

Korsika (úžasná), 20.-31.8.2013 POKRAČOVÁNÍ

Rubrika Skryté články,   Vydáno 10. 10. 2013,   Přečteno 3261x



10.den – čtvrtek 29.8.  

Ráno je hned poznat, kdo měl včera jaký program. My drsoni hekáme při sebemenším vertikálním pohybu a chodíme jak připosraní. Včera jsme skákali jak kamzíci, dneska se ploužíme jak zchromlé kozy. Balíme, obligátní panáček na rozloučenou s příjemným kempem (až na ty komáry), naskočit (drsoni nasoukat) do aut a popojedeme do Ajaccia, hlavního města Korsiky. Martin nás vysazuje na rušné nákupní třídě, odsud je to pár set metrů na příjemné náměstí s tržištěm, desítky stánků nabízejí hromady sušených klobásek, uzeného, místních sýrů, oliv a podobných dobrot. Vůně linoucí se ze všech stran nám dráždí chutě, ale nejdřív kultura. Po lehkém bloudění nacházíme turistické info, vyfasujeme mapy a uzoučkými uličkami plných krámků a kaváren se snažíme dojít k Napoleonově vile, největší to místní atrakci. Lehké zklamání, rodiště nejslavnějšího Korsičana je úplně stejné, jako okolní baráky, liší se jenom cedulí. Tak jedno povinné foto a jdeme dál. Nakoupíme suvenýry, někdo osušky, někdo trička, my si kupujeme hrneček s hlavou maura, což je symbol Korsiky, provázející nás takřka na každém kroku. Až budu za sychravých listopadových rán vstávat do práce, tak při pití čaje z tohoto hrnečku budu čerpat ze vzpomínek energii potřebnou na běžný provoz. Ale to se zatím zdá daleko, ještě pár dní v ráji nám zbývá. Další místní atrakce je podle mapy katedrála, no, je to spíš něco mezi kostelem a radnicí. Atrakce číslo 3 je citadela, ale ta je nepřístupná, slouží pořád jako vojenský objekt. Co ale z výšky hradeb obdivujeme, je krásná čistá pláž, lemující celé pobřeží hlavního města. Tak kultura splněna, jde se na dlabanec. Hospůdek jsou sice plné uličky, ale my si jako správní suchozemci vybíráme restauraci s výhledem na moře a na marínu. Nebo, lépe řečeno, jsme nalákáni majitelem, který slibuje denní menu, rybu za 12EUR. Tak na to nás dostal, my se na rybu chystáme už několik dní, ale zatím všude byla hodně přes dvacku. A vybrali jsme si dobře, usměvavý majitel nám jako pozornost podniku přináší na každý stůl misku s pikantními olivami, steak z tuňáka je taky výborný. I když prý mohl být trošku míň propečený. Ze zvědavosti si dáváme dohromady ještě mušle. Dostáváme plný kastrol mušlí uvařených ve vývaru s vínem a bylinkami, moc dobré. Marta poprvé v životě vloží mušli do úst, a mlaská. Komentuje to slovy: „Co je mi 50, tak mám pořád samé nové zážitky!“ Martin kulinářský požitek zviklá i Lenku a Verču, které se na kastról dívají poněkud nedůvěřivě. Marta: „Holky, nesmíte se na to dívat zblízka, jenom otevřete pusu!“ Holky jsou statečné, polknou a uznávají, že je to jedlé. Tak a po kafi a zmrzce šupem na náměstí De Gaulle, kde máme sraz. Od Martina dostáváme vysílačkou pokyn jít ještě asi kilometr po pobřeží, jdeme kolem městského parku, skatepark, posilovna pod širákem, hřiště, dětské prolézačky, to vše propojené promenádou s výhledem na moře a lemované stromovými oleandry. Tady by se dalo bydlet. Martin nás popoveze kousek za město a vysílá nás na k Iles Sanguinaires. Tripek kolem poloostrova s majákem, členitý skalnatý břeh spadá do tyrkysového moře, opět paráda. A pak už sedáme do aut, čeká nás 2-hodinový přejezd do dalšího kempu, cestou nákup v Carrefouru. Bohužel se do kempu dostáváme až kolem 6, už je pozdě na původně plánovaný výlet k Filitose, korsické variantě Stonehenge. Míla je poněkud rozladěn, chybí mu dnešní dávka kilometrů. Shání, kdo by s ním vyrazil alespoň na kratší cyklovýlet. Přidá se k němu Markéta a Tom, který byl včera za jasoně, tak si to musí vyžehlit. Fuchsovi se pustili do vaření a my ostatní se scházíme na nedaleké, opět oblázkovo písčité pláži. Radim s Hedvikou si tu dokonce dělají romantický piknik. Plaváním povolují zatuhlé svaly, moře je jak samet. A posléze se objevují i naši cyklisté, výlet byl nuceně zkrácen, neb Mílovi se podařilo prodřít brzdou plášť. Cesta z pláže je lehce zpestřena dvěma černými hafany, kteří se nejdřív uvelebí Hedvice na osušce a pak nás navštíví i v kempu. Ale jsou úspěšně zahnáni a pak už nerušeně ochutnáváme místní červené, které jsme si nakoupili během kulturní vložky v Carrefouru. K tomu krájíme místní sýry a zobem olivy, atmosféru dotváří místní umělec, který dole v restauraci vyhrává středomořské melodie a do toho dokonce na obloze občas prolétne hvězda. Co víc chtít?

11.den – pátek 30.8.  
Ráno opět jako malované, zpestřené veselou historkou o mezinárodním konfliktu z předchozí noci. Skupina hlučných Francouzů prý rachotila dlouho do noci, pokoušeje se o jakousi hudební produkci. Ale jelikož si postavili stan kousek od stanu Danova, měli smůlu, neb Danovo chrápání jejich snahy jaksi přehlušovalo. Po marném mlaskání se Frantíci uchylují k drsnějším metodám, nejdřív vrhají špunty a pak kameny a posléze mrsknou po Danově stanu i šutrem jako pěst. A to už se vyřítil řidič Karel a jadrnou češtinou v deníku nepublikovatelnou jim pohrozil fyzickým útokem. Jeho hřmotná figura a spravedlivé rozhořčení zažene Frantíky do stanu, ustupují se slovy: „Oui, oui.“ A na to Karel: „Ne my, vy zalezte!“ A pak už je klid, až na Danovo chrápání, který, neprobuzen, nerušeně prořezává noční ticho dál. Odjezd v 9, opět jsme popostrčeni, tentokráte do sedla Col de Saint Eustache, ležící ve výšce 986m. Opět následuje kochací sjezd zadarmo. Silnice se kroutí jak had mezi červenými skalami. Krajina je ozvláštněna zčernalými pahýly stromů, které působí až strašidelně. Požár tu zdecimoval docela rozsáhlou plochu, ale je vidět, že krajina se celkem vzpamatovává, vše již podrůstá znovu. Ale těm borovicím to potrvá pár desítek, možná i stovek let. Na dnešní trase nás opět čekají městečka jako korálky, v jednou z nich, v Aullene, si sedneme na terasu útulné kavárničky, přilehlý hotel se pyšní cedulí nejstaršího hotelu na Korsice. A tady se s námi dává do řeči majitel, scvrklý korsický stařík. Jitku trochu překvapil, když jí potřepal rukou poté, co vylezla ze záchodu. Vidí, že jsem cyklisti, tak nám donese jakési staré mapy s popiskami cyklotras. Za pár minut se objeví znova, tentokrát nese vázičku se směsí kytek orvaných z truhlíků, nasadí si Mílovy sluneční brýle a pózuje s holkama na focení. Celo dobu žvatlá francouzsky o historii hotelu a své rodiny a my s úsměvem přikyvujeme, i když rozumí jenom Markéta a to ještě jenom něco. A na závěr postaví na stůl láhev s vínovicí, ať prý si nalijeme. Jarda kouká na zdobenou láhev: „To bude asi nějaká kořalka.“ A v tu chvíli se objeví dychtivá tvář Dana, který přesně načasoval svůj dojezd. „Kořalka? Kde?“ Tak ho použijeme jako pokusného králíka, jestli je to vůbec pitelné, a ono jo.  Dědoušek ještě holky pyšně provede po hotýlku a pak už musíme dál. Po pokoření půlky trasy se shodujeme, že už máme nárok na oběd a opět máme čuch na dobrou hospodu. Je tady nějak levněji, než na severu, za 10 éček hovězí steak přes celý talíř i s hranolkama, nebo výborný obědový salát za 8EUR. Spokojeně mlaskáme. Škoda jen, že se zde, v Zonze, právě koná jakási místní akce. Vypadá to, že se tu probíhá nějaká veřejná sbírka, a tak vyhrává amplión na celé údolí. Ale jinak moc pěkné městečko, opět stylové krámky a kavárny. Vidíme jakési centrum s neopreny, asi je tu někde v okolí možnost canyoningu. Ale na to my nemáme čas a ani pojištění. Jedem dál, celkově sice klesáme z 1000 metrů až k moři, ale trasa je poměrně členitá a párkrát si do serpentýn taky zafuníme. A na dnešní trase nás čeká ještě jeden zážitek, který jsme na této dovolené ještě neměli. Déšť. Zmokneme, někdo více, naše skupinka míň, neb se nám naskytne přístřešek, u kostelíka stojí jakýsi stan. Tak rychle foto, fotku v dešti ještě nemáme (myslím na Korsice, jinak máme z jiných dovolených takových fotek fůru J). Marta: „Jé, to je super, miluju letní déšť!“ Po pár minutách déšť trochu poleví, tak se vrháme mezi kapky. Ale korsické sluníčko nás dlouho ve štychu nenechá, po pár kilometrech vysvitne, vše začne okamžitě osychat a opět nás hřeje na těle i na duši. Závěr cesty už odsýpá, až na závěrečný úsek před městem Propriano, kde musíme najet na hlavní silnici s docela hustým provozem. Tady už jsme roztrhaní na skupinky, my s Ivošem si městečko projedeme a spěcháme na pláž. Někdo si jde na kafe, někdo hledá bankomat a parta nenasytů cyklistických valí, aby si ještě dopřáli včerejší zmeškaný výlet na Filitosu, cca 8000 let staré historické vykopávky osídlení a soch. Po návratu se shodují, že to bylo zajímavé, ale vstup 7 éček byl trochu přepísklý. Dan uvážil užitkovou hodnotu vstupného a rozhodl se, že to si dá radši 2 piva. Superdrsoni se po návratu do kempu zhroutí do židliček, a nechají se obskakovat. Vyšťavení, 110km jim asi bylo málo, tak si cestou ještě dali časovku. Karel tradičně všechny pobaví svými obřími porcemi jídla neuvěřitelných kombinací. Když mu při konzumaci těstovin dojde sós, tak si tam nasype rybičky. Hlavně, že mu chutná. Tak zase všichni kolem stolečků, vínko, Danovy vtípky, užíváme si poslední pohodový večer, zítra už budeme na trajektu. V jednom okamžiku vyskočíme ze židlí, ozve se zahoukání trajektu takové intenzity, že Dan jenom zklamaně prohodí: „Tak to jsem úplný břídil, na tom budu muset ještě zapracovat. Karle, ty drž hlídku, sekera je pod postelí, kdyby něco.“ Je sice veselo, ale je to tak trochu maskovaný smutek, že se nám to už chýlí ke konci. Ale zítra nás čeká ještě pár hezkých městeček a snad i koupačka, takže pořád je na co se těšit.
12.den – sobota 31.8.   
Tak poslední ráno v kempu, balíme na furt, tak máme trochu zpoždění. Ale akademická čtvrthodinka se snese, to už stojíme nastoupeni na panáčka, jako obvykle. S lehkým povzdechem opouštíme poslední kemp a pak už závěrečná    jízda, nejprve směr Sartene, prý nejkorsičtější z korsických měst. Moc hezké městečko, kompaktní, uzounké uličky, kamenné domy, z oken visí prádlo, stylové krámečky, výhled na moře. Tak si to tu proběhneme, poslední nákupy suvenýrů, kafíčko a dál. Další zastávka Bonifacio. Okouzlující poloha na strmých bílých útesech ho řadí snad mezi nejfotogeničtější městečka, které znám. Martin nás vyloďuje na vyhlídce 2km od města, na kterou se dostáváme zkratkou. Uzoulinkou uličkou lemovanou kamennými zídkami určenou podle mého tak maximálně pro osly. No, já bych tu odřela i oktávku, a to z obou stran, Martin tu manévruje bravurně, ale co na to říká Karel, který táhne ještě vozík, to se můžeme jenom domnívat J. Ale vyhlídky je dosaženo, opět, jak jinak úžasné. Člověk by čekal, že už budeme převyhlídkovaní, ale bílé útesy, tyrkysové moře a kamenné městečko tvoří neodolatelnou kombinaci. Do toho pár racků a voňavý tymián. V městečku se rozprchneme, my s Ivošem slezeme na mé přání cca 150 strmých schodů vysekaných do kolmého útesu a pak se procházíme po chodníčku kolem moře. Vstupné stálo stejně, jako kopeček zmrzliny, ale zážitek rozhodně silnější a trvalejší, alespoň pro mě. Ivoš se nevyjadřuje, ale příkré schody zpět nahoru zvládá statečně. Pak si prohlédneme zbytky pevnosti, městečko a ve špáru, kde máme sraz, nakoupíme pár lahví korsického vína jako dárky. Vzhůru na zbytek cesty. Další zastávkou má být koupačka na pláži ale ouvej! Mílovi se ozve mobil, Tom, který jede v Karlově autě, hlásí, že jim ruplo kolo na přívěsného vozíku. Martin to na nejbližším kruháku otáčí a pak už rekognoskuje škody. Tak to asi nespravíme, guma je rozervaná na cimpr campr a rezervu nemáme. Tak co se dá dělat, vozík podepřeme prázdnými bečkami, kolo se hodí k Martinovi do auta a jedem shánět servis. Většina ženských jede jako tlumočnice, zbytek posádky si vytáhnou židličky a dělají si piknik přímo na kraji silnice, vedle nemocného vozíčku. Máme sice štěstí v neštěstí, že se nacházíme kousek od poměrně velkého města Ponte Vecchio, ale zase je poměrně dost blbé to, že je sobota odpoledne. Jedem od benzinky k benzince, některé mají i pneuservis, ale vše zavřeno. Všichni krčí rameny, neochotni nebo neschopni pomoci. Když neúspěšně odjíždíme asi od čtvrté benziny a ani v půjčovně aut nám nejsou s to poradit, uchyluje se Martin k zoufalému gestu. Popadne jednu víceméně vhodnou gumu s diskem, která se válí očividně vyhozená za vraty dalšího zavřeného servisu. Další nouzové řešení se nabízí o pár set metrů dál, kde před prodejnou Peugeot stojí jako dekorace pár ojetých zrezavělých vraků, které by se podle Martina daly taky vyzout. Ale nakonec máme kliku. Nacházíme otevřený servis a ochotní chlapíci, kteří obdivně zkoumají naši rozervanou gumu, nám nasadí pneumatiku zbrusu novou a ještě celé kolo vycentrují. Sklidí za to potlesk od Martinova dívčího doprovodu, 80 éček od Martina a země se zachvěla, jak nám spadl kámen ze srdce. Už jsme začínali věřit tomu, že si to tu budeme muset protáhnout do pondělka. Sice jsme ztratili čas na koupačku, ale zase na druhou stranu, koupání na pláži by nám po letech splynulo s jinými, zatímco na tento zážitek hned tak nezapomeneme. Přejezd do Bastie, cestou vidíme, že východní pobřeží je, až na pár pláží, opravdu podstatně méně zajímavé, než to západní. Čím více se blížíme, tím se provoz zahušťuje, je sobota večer a navíc poslední prázdninový víkend, všichni valí na trajekty. V Bastii máme čas akorát tak na večeři, liknavost číšníků už nám neumožní hledat historické centrum. Ale dneska jsme se městeček už nasytili a laťka je stejně vysoko. Pak chvilka čekání na trajekt a hurá, najíždíme mezi prvními, což má hned dvě výhody. Za prvé si můžeme jít vybrat místečka na spaní a za druhé nebudeme muset čekat při vystupování. Většina si na spaní zvolí palubu, lehátek i lavic na lehnutí je tu dost, navíc je teplá letní noc a spacáky jsme si vzali s sebou. Krulovi si vlezli pod stůl v podpalubí, tam leží na koberci. Dan to vyřešil geniálně, dotáhl si z auta na palubu svou slavnou skládací postel. Brzy celá loď připomíná gigantické cikánské ležení, bivakuje se úplně všude, v uličkách, na schodech i před záchody. Čeká nás 6 hodin plavby, je něco po půlnoci a za romantické hudby trajekt majestátně odplouvá od pevniny. Tak au revoir, Korsiko! Bylo to úžasné J!

<<<  ZPĚT NA PRVNÍ ČÁST   >>> 

Kamery na Vysočině

  Šacberk

  Čeřínek

  Harusův kopec

  Nové Město - Ski areál

  Karasín

  Fajtův kopec

  Dalečín

  Svratka

  Olešnice

  Nový Jimramov

  Hlinsko v Čechách

  Jalovec

  Hluboká

  Kadlečák

  Vysoká

  Brtnice

  Bystré-Hamry

  Luka nad Jihlavou

  Křemešník 

Mikrobusová přeprava

webové stránky léto

GoPro video

letecky na lyže

© Copyright 2002 – 2007 SkiVysocina.cz, web site byl vytvořen v phpRS, za podpory firmy CaberNet Software Admin