Ski Vysočina

Francie - Provence + Riviéra 2.9.-14.9.2008

Rubrika Cyklistické výlety - deníky,   Vydáno 09. 11. 2008,   Přečteno 4222x



" Jedenáct dnů po francouzku "

Je 2. září a už to je rok, co se zrodil nápad procestovat na kole francouzskou Provence a Riviéru. Je odpoledne a nasedáme do šotybusu řízenýho (jak jinak) Šotym a s dalšími nadšenci (Mireček, Věrka, Míra, Růženka, George, Vopi, Moníq a já) vyrážíme směr Železná Ruda.Jedeme v noci a tak čas nám krátí filmeček Roming s věčně píčujícím Bolkem. Po 19.hodinách jízdy vysedáme v prvním kempu u kaňonu Ardache. Po lehkém občerstvení náš první výlet vede do krápníkových jeskyň Orgnac. Po českým průvodci ani slechu, tak se připojujeme k francouzké skupince s francouzkým průvodcem. Ten chlapík je asi vtipnej, protože se občas skupinka zachichotá. Po čase se smějou už u každého krápníku (a tak pořád čekáme až se dochichotaj a průvod se pohne). Ještě pár fotek, hudba při blikajícím osvětlování krápníků, ale to už většina z nás myslí na večerní pivko.

Ale ! Asi ve 22.30 se začíná blejskat a pršet. Je 22.35 a leje. Voda se valí na silnici, ne vlastně se valí do našich stanů. Šotyho přístřešek nad našim venkovním posezením se klátí k zemi s polámanýma nohama. Náš dočasný azyl před průtrží jsou kempový pisoáry. Když lijavec polevuje lezem do promáčenejch stanů a čeká nás první noc. Míra s Růženkou si našli v kempu altánek a stěhujou se na noc pod něj i se stanem.

Ráno z naplánované sjíždění místní řeky na kajaku asi nebude nic. Po dešti je voda špinavá a valí se obří silou. Tak podnikáme pěší trip ke skalnímu mostu Pont d’Arc. Cestou nazpátek se domlouváme, že by se ta řeka nechala sjet. Holky hysterčí. Odpoledne už cpem eura chlápkovi (podoba s Belmondem mu hned určila přezdívku) co půjčuje loďky a jede se. Asi největší adrenalin je vyhnutí se skály uprostřed řeky. Můj háček Moníq opět hystečí (a to mě baví) a proto si skálu objedem ještě jednou a pak ještě jednou.

Večer šotyho přístřešek poslepovanej izolepou už zase stojí a my se pod ním se ujišťujeme, že včerejší průtrž by mohla být poslední déštík co nás ve Francii potkal. Za dvě hodiny už za deště balíme s Moníq stan, aby nepromokl jako včera a utíkáme za Mírou a Růžou do altánku. Altán má boční strany otevřený, takže nám tam vítr zafoukává lijavec dovnitř. Měníme místa pro spánek podle toho kam zrovna nefouká déšť a páč jsme ve spacácích, přemisťujeme se stylem plazení nebo skokem ve spacím pytli. V tu chvíli šotyho přístřešek opět nevydržel nápor lijavce a leží na zemi – už definitivně.

Další den se sluníčko dopoledne prodralo přes mrak a my se chystáme na první cykloetapu okolo kaňonu Ardache a pak dále do Avignonu. Hned na pátým kilometru narážíme na 12% stoupání v délce asi 5km. Pak už to je z kopce do kopce po celým obvodu kaňonu. Holky trochu brblaj. Jakmile opustíme kaňon je to rovinka s ostřejším protivětrem. Holky brblaj. Naše první větší zastávka ve městě Orange. Město s něco jako „vítězný oblouk“ a starodávným divadlem s venkovní amfiteátrem. Poté za stálého protivětru pokračujem do Chateneauf du Pape. „Znalec“ George si po absolutně amatérský degustaci opatřuje na památku láhev místního světoznámého moku. Hurá do Avignonu, kde budeme po následující 4 dny nocovat. Kemp je hned u známého mostu, ale to teď nikoho moc nezajímá a po 120km je nejlepší atrakcí bazén a večer pivko.

Ráno jsme připraveni vyjet směr Pont du Gard podívat se na římský akvadukt. Cestu se nám opět snaží otrávit protivítr. Silnici lemují spousty vinic, co přímo vybízejí k ochutnávce hroznů a tak se i děje. Pont du Gard procházíme, pořizujeme foto a zpět doAvignonu. Chvátáme do kempu, protože cestou jsme ve vesničce Theziers viděli plakáty zvoucí na podvečerní hon bejků v ulicích. Do Theziers se vracíme se Šotym autem. Čekáme velkou krvavou lázeň lidí i bejků a naše očekávání podpoří i právě přistavená sanitka. Ale vybrali jsme si asi slabší den. Bejci běhaj tam a nazpátek a nic. Večer usínáme asi po 10 lahváčích místního piva (jeden lahvovej je 0,25litru). George s Vopim přechází na vínko - prý je to zkrásňovač (koho nebo čeho ??).

Je neděle, první den, kdy je už od rána hezky. A my si šlapem směr Tarascon. První zastávka je plánovaná u vodní hradu právě v Tarasconu. Nezbytné foto a jede se dál. Začíná se měnit ráz krajiny. Je tu stoupání v příjemným borovým lese a pak  … nádhera !! Na vrcholu se otevírá fantastický výhled na kamenný město s hradem - Les Baux. Tady prostě nejde vynechat prohlídku + nákup suvenýrů. Pokračování je do města Arles, kde nás čeká Šoty. Po prohlídce historického centra se vracíme do Avignonu autem. Večer okukujeme noční Avignon, kde vládne noční společenský ruch v prostředí nádherně osvětlených místních památek.

Na pondělí se já osobně těším ze všeho nejvíce. Čeká nás nejnáročnější výšlap a to na Mont Ventoux, nejvyšší horu široko daleko. Pro nás to znamená na 21km převýšení 1500m. K vrcholu se trápíme na kole čtyři (3 pánové + 1 dáma), zbytek jede autem. V první půlce stoupání nás obklopuje les, takže vizuální dojmy skoro žádný ale docela to jede. Po půlce přichází ostřejší stoupání a otevírá se i výhled na krajinu. Vyšplháme do posledních serpentín a už vidíme ten famózní výhled. Na jedný straně Alpy s Mont Blancem a na protější straně v dáli moře. To stojí za delší se pokochání a fotky. Sjezd dolů na kole si nenechávají ujít ostatní členové naší výpravy a tak klopíme serpentíny a zkoušíme si vylepšit maximálku na tachometru.

Úterý ráno balíme stany a přesouváme se autem do kempu u kaňonu Verdon. Cestou se zastavujeme  v Marseille. Procházíme zdejší přístav a pak se lodí necháme dopravit na ostrov If‘ na prohlídku starobylého vězení (měl tu být podle Dumase vězněn Monte Christo).

Středa. Po dni odpočinku nás nejprve šoty vyveze do jednoho sedla ve výšce téměr 1200m n.m., kde opět sedláme kola a chystáme se objet celý kaňon. Ze začátku frčíme pěkně po vrchu a pak sešup dolů až na samý dno k řece, abychom si to znovu celý vyšlápli na druhé straně. Je to jako jezdit na sinusoidě. Opět se tu projevuje zajímavý úkaz, kdy to určitý úsek do kopce šlape samo a pak přijde zatáčka 90° a nastává obří dřina, něco jak s píchlým kolem. Tohle nás provází celou Francii.

Ráno se balíme a šotybusem se přesouváme k naší premiérový koupačce v moři na znamé pláži Tahiti v Saint Ttropez. Šoty nás vysazuje s kolama u četnický stanice. Tedy to říká on, že to je ta stanice z filmu o Cruechotovi. My to moc nepoznáme, protože ten barák je zchátralý a neudržovaný. I Tahiti Beach je neudržovaná. Ale když už jsme tam, tak se ponořujeme do vln moře. Na kolech pokračujem do kempu Cap du Dramont. Tady je pláž kamenitá a voda čirá. I proto po kempu pobíhá spousta potapěčů. Večer je samozřejmě o pivě a víně.

Předposlední den je veden jako odpočinkovej a tak George s Vopim sebou plácli na pláži (je to snaha, aby si jich místní krasavice konečně všimli?). My, zbytek, jsem si naposledi šlápli do pedálu a to do pohoří L´Esterel. Nádherná krajina s červenými skalami a nad tím azurový nebe a pod námi moře. Paráda. Při zpátečním sjezdu ještě olupujeme hrozny z poslední vinice.

V sobotu je závěrečné balení, koupání v ranním moři už nebude, je chladno. Takže není už co řešit a posedáme na sedadla šotyho káry. V sobotním provozu se pomalu šinem přes Cannes, Nice k ráji boháčů Monaku. Naše snaha projet v Monaku celý závodní okruh F1 končí u vjezdu do tunelu u značky opravných prací. A tak si zvolíme pěší procházku po tamních nejznámějších místech. Prohlídku končíme v přístavu a skládáme se na sedadla and We Go Home. Uběhlo to všechno neuvěřitelně rychle. A kdyby z nás někdo něco pozapomněl, tak mu to může připomenout nějaká ze 2000 pořízených fotek

 

Au revoir !

 

sepsal Petr „Freedom“ Svoboda

Mikrobusová přeprava

webové stránky léto

GoPro video

Shut Board

© Copyright 2002 – 2007 SkiVysocina.cz, web site byl vytvořen v phpRS, za podpory firmy CaberNet Software Admin