Ski Vysočina

Murská cyklostezka 2017 (part II.)

Rubrika Cyklistické výlety - deníky,   Vydáno 30. 10. 2017,   Přečteno 310x



8.den - pátek 7.6.

Ráno jak malované a snídani máme prostřenou na zahradě. Líně snídáme mezi kytičkama a stylově tak začínáme náš Urlaub Tag. V plánu máme pohodovou vyjížďku kolem jezera, kafíčo, koupání, pivko, dlabanec...podle chuti každého soudruha. Pouze naši dva superdrsoni, Míla a Honza, pohrdli odpočinkem a rozhodli se zdolat krpál Gertlitzen (cca 1500 m převýšení), tyčící se nad naším hotýlkem. Ostatní je mají za blázny, já, přiznám se, bych taky ráda na kopec, ale těm dvěma bych nestačila ani náhodou a nikoho jiného už nepřemluvím… Danova ořechovka na start a jedem. Pohoda, rovinka, výhledy...Pak Marta píchá a při čekání, než jí to naši Pati a Mati opraví, nacházíme malebnou loučku s lavičkama a výhledem na jezero. V zápětí se ale začínáme ošívat, neb podobnou idylku si tady asi dopřává spousta pejskařů. Loučka je totiž plná psích hoven a jak se tak do nich opírá sluníčko, nedá se ten odér fakt vydržet….  Jelikož je dneska ten vegáč, dáváme PRP už po 7 km na terásce s výhledem. Obsluhuje nás obstarožní éterická rádobykráska s umělýma řasama, natupírovanýma vlasama, zelenýma nehtama, nezahojenýma bolákama kolem pusy, rozevlátýma zelenkavýma šatičkama a každou botou jinou. Okamžitě ji překřtíme na Vílu Análku a, jak Petr vzápětí dodává, pramáti všech víl. Je sice trochu nahluchlá a drmolí poměrně nesrozumitelně, ale každý kupodivu nakonec dostane požadovaný nápoj a tak je vše OK.Pokračujem v krasojízdě a další zastávka je koupací. Není jednoduché najít zde místo na koupání, neb většina břehu je zabraná hotely a soukromými chatami, a tak se nám koupací pláž s hospůdkou a pontonem, a navíc přívětivá k cyklistům, hodí jak hrom. Blaženě se vrháme do teplých vod průzračného jezera a pak si s pivkem či kafem užíváme první den na této dovolené, který aspoň trochu připomíná dovolenou:))). Fotku nazvanou „Účastníci zájezdu“ posílám i do Londýna, ať tam vidí, že si umíme užívat! Po zhruba hodině přijíždí i superdrsoni, plní zážitků z vrcholu, ale to už se na obzoru kupí bouřkové mraky a začíná hřmět. Poté, co jsme viděli, co tady bouřky umí, naskakujem na kola a ujíždíme pryč. Rozdělujem se do několika skupin, někdo valí rovnou na penzion a někdo zakufruje porůznu v hospůdkách po cestě. Nikdo nakonec nezmoknem, což je dobře, průtrž je to pořádná, i když tentokrát naštěstí bez krup. Ale přežene se to celkem rychle, a tak si, jak na normálních dovolených bývá zvykem, dopřejeme siestu. Tu si každý tráví po svém, někdo si schrupne, někdo hraje na balkoně scrabble, někdo si čte a někdo už odpoledne zahájí večírek na zahradě s kytarou a vínkem.Mile nás překvapí paní domácí, která přichází s tácem panáčků a lahví šiškovice – místní to speciality. Kamil se na to sice šklebí, z šišek prý se dělá alkohol jen v době největší nouze, ale většině nám likér s vůní jehličí a pryskyřice chutná. Předvedeme náš rituál „rozvíjej se poupátko“ a paní oplatíme pohostinnost moravským červeným. Dneska grilujeme speciality, ve Špáru nás příjemně překvapili čerství pstruzi a lososi a taky bavorské klobásky v akci. Vlčáci zásobují všechny skvělou grilovanou zeleninou. Idylku přeruší déšť, ale nic není ztraceno, přesouváme se do snídaňové místnosti a večírek pokračuje. Písně vybíráme spíše tklivé, aby se ostatním dobře usínalo:))) Po troškách trablů se klukům podaří připojit Pavlův (pro čehúnskou sekci Pavlovo) foťák k televizi, a tak si jako kulisu promítáme fotky z minulých dovolených. A navzdory prolenošenému dni nás začíná zmáhat únava a tak se postupně drolíme do postýlek a jdeme chrnět.

 

9.den – sobota 8.7.

Po nočním deštíku jsou lavice venku mokré a tak snídáme uvnitř. Skřivanům snídani zpestří blinkající chlapeček, ale my sovy už se najíme v pohodě. Dnes je v plánu Klagenfurt, vzdálený odsud cca 35 km. Najde se nás 8 ještě ne zcela cyklisticky ukojených, kteří si hodláme dát alespoň jednu cestu na kole. Ostatní jedou oběma auty neb zpátky chceme autem všichni. My cyklouši se snažíme vyhnout hlavní silnici a odbočíme (po troše dohadování a hrabání se v mobilních mapách) na (zpočátku) lákavou stinnou lesní cestu slibující Radweg – je to ale název vesnice, ve které poté, co se tam doplazíme rozpálenýma serpentýnama, otáčíme a jedem zpátky na tu hlavní:). Dan: „Člověk aby hledal furt, ten zkurvený Klagenfurt!“  Naštěstí je to po silnici jen pár km, ty dáme celkem fofrem, a pak už odbočujem na cyklostezku, která nás přivádí k nádhernému tyrkysovému jezeru s břehy porostlými lekníny a bělostnými horskými štíty v pozadí. Úplný kýč:)! Kolem tohoto pohádkového jezera se dostaneme na parkoviště před světem miniatur, kde se setkáváme s ostatními. Vstup je sice celkem drahý, 20 euro za osobu, ale prý to stojí za to. Krulovi mají speciální systém a fotí si databázi jak navštívených, tak naplánovaných destinací. A Pavel dokáže nafotit většinu miniatur z takového úhlu, že už se do smrti může chlubit sousedům, kde všude byli:))). Klagenfurt si připisuju na seznam míst, kde bych dokázala žít. Zhruba 3 km dlouhá cyklostezka vedoucí  nejprve parkem plným sportovních zařízení a dětských hřišť a pak kolem řeky spojuje město s jezerem. V hospůdce za hradbami si dáváme PRP a Jitka E. si objednává pohár, který je tak obrovský, že je ráda, že nás má a že jí s tím pomůžem. Pak si projdem nové i staré náměstí a pěší zónu, kde Honza neodolá a pořídí si cyklistické brýle snů. Jenom za tu slevu, co na ně dostal, bych v Lídlu pořídila troje:) Ale je to kolouš superdrsoň, má nárok! A pak řešíme dilema – čekat na ostatní a svézt se do penzionu autem, nebo šlápnout do pedálů a dát si to na kole i zpátky, tentokrát po druhé straně jezera. Ivoš se trošku ošívá, ale nakonec se přidá k nám, koloušům. Nelitujeme. Cyklostezka kolem jezera je příjemná s krásnými vyhlídkami na spousty plachetnic na tyrkysové hladině a na proslulý kostelík na poloostrově. Dokonce se splní i mé přání a oběd si dáváme na dřevěné terase s bílými slunečníky přímo nad jezerem. Načasování dokonalé, neb se právě přežene letní sprška. Kluci vygůglili zbytek trasy kolem řeky Drávy a je to úžasné – bílá písková cyklostezka se vine kolem řeky barvy šmoulího spermatu (tento odstín nám již dříve specifikovala Jitka E.) a v pozadí štíty Alp. Celkem si sice, na rozdíl od ranního plánu na oddychový den, najedeme 95 km, ale jsme rozcvičení a tak jsme v pohodě:))) .  Jak podotkla Jitka E., ještě že  ty oddychové dny byly jen 3! A na závěr můžeme unavené svaly zanořit do chladivých vod jezera na pláži pár set metrů od penzionu, kde máme vstup zdarma a dokonce i klíčky od kabinek. No a nastává závěrečný večírek – Jarda spočítá útratu za pivo a všichni uznale pokýveme Danovi, který ač sám, má útratu zhruba 3x vyšší než Fógli na místě druhém. Opravdu dobrý výkon, zřejmě slušnej oddíl!  A pochvalu dostáváme všichni za vzorné čárkování a tak si zasloužíme závěrečnou grilovačku. Čeká nás sice ještě nelehký úkol vypít všechny sedmičky, které jsme nakonec nakoupili v Lídlu za nevyčerpaný vinný fond, ale vhledem k tomu, že máme slušný trénink a navíc Kalibrnda právě popadla kytaru tak to určitě dáme!

10.den – neděle 9.7.

 Dali jsme to a poslední ráno je tady. Uteklo to jak voda... Nastává loučení, slzičky a šáteček, hned na první křižovatce si zamáváme, šťastnou cestu a brzy ahoj! V autě se mi klíží zraky a už teď je jasné, že to byla opět dovolená, ze které přijedeme tak zhuntovaní, že by to chtělo dovolenou. Ale, a věřím, že mluvím za všechny, bylo to, jako vždy s touto bandou, SUPER! 

<<< ZPĚT NA ÚVOD DENÍKU  >>>

Kamery na Vysočině

  Šacberk

  Čeřínek

  Harusův kopec

  Nové Město - Ski areál

  Karasín

  Fajtův kopec

  Dalečín

  Svratka

  Olešnice

  Nový Jimramov

  Hlinsko v Čechách

  Jalovec

  Hluboká

  Kadlečák

  Vysoká

  Brtnice

  Bystré-Hamry

  Luka nad Jihlavou

  Křemešník 

Mikrobusová přeprava

webové stránky léto

GoPro video

© Copyright 2002 – 2007 SkiVysocina.cz, web site byl vytvořen v phpRS, za podpory firmy CaberNet Software Admin