Ski Vysočina

Hintertux, 10.-11.12.2011, TESTOVÁNÍ LYŽÍ

Rubrika Lyžařské výlety - deníky,   Vydáno 16. 12. 2011,   Přečteno 4786x



 

 HINTERTUX, 9.-11.12.2011

TESTOVÁNÍ LYŽÍ  

Nápad uspořádat mini lyžařský test vznikl na jaře roku 2011 v jedné nassfeldské kabince, kde jsme splečně s Minjou vymýšleli plány na příští roky. Tehdy přišla řada i na možnost zapůjčení lyží z prodejny Highland sport a uskutečnění malé testovačky. A proč právě odtud? Jednoduchá odpověď, Minja alias Michal je servisním technikem ve zmiňované firmě. Uplynulo několik letních měsíců a první testování lyží doznalo konečné podoby, termín prosinec 2011, místo Hintertuxer Gletscher.

Na poslední chvili se podařilo i doobsadit volná místa, která vznikla odhlášením dvou účastníků. Čili tak jak to mám rád, vyjíždělo se v maximální sestavě. Páteční odpolední odjezd a posléze i cesta se z důvodu silného provozu trochu prodloužila, i tak jsme po 22. hodině naráželi první plzeňské miništěně. Zde patří dík Romanovi, který jak je již dobrým zvykem, zařídil vše potřebné k tomu, aby pivo bylo co k čemu. Penzión jsme našli hnedle na první pokus, trochu mě překvapil sklon příjezdové cesty. Za mírného sněžení bych asi musel nasazovat řetězy. Uvidím v lednu, kdy se do tohoto apartmánu znovu chystám, ale z jinou skupinou, respektive částečně změněnou. Po studené večeři, rozebrání následujícího dne, stanovení nějakého plánu a vypití několika rychlopiv se všichni účastníci až na Romana a Minju odebírají na lože. Ráno zjišťujeme, že i druhý sud je naražený. Pánové si dávali asi pěkně do trumpetky. To bude asi ten důvod, proč jsem se vedle Romana nevyspal. Z jedné strany nepřestávající hukot pily, z druhé strany vršící se hromada pořezaného dříví. Teprve až ráno prozkomávám apartmán, je až neskutečně prostorný. Tři samostatné ložnice, obývací pokoj s rozkládacím gaučem, kuchyně, sociálky a maxi terasa s nádherným výhledem na celé údolí Tuxu. Jediné co tomu chybí je ještě jeden záchod, protože o něj byl ráno boj největší. Snídaně stylem co najdu to s ním, cestou ještě vyzvednout od pana domácího skipasy (to abychom nemuseli čekat ráno ve frontě) a v 8:25 už skáčeme do lyžáků. Cestou se trochu zapotíme, jelikož vezeme navíc 10 páru lyží určených na testování, je to ale jen pár kroků. Hlavní „stan“ rozvíjíme u výstupní lanovky Tuxer Fernerhaus ve výšce 2.660m n.m..Škoda že jsme nevzali nějaké reklamní plachty, třeba příště. A už to začíná, první jízdu každý absolvuje ještě na svých prkýnkách a pak už jeden po druhém přijíždí a vybírají, který to model právě vyzkouší. Servisák Minja velice ochotně každému účastníkovi připraví ten či onen pár lyží, seřídí vázání  podle velikosti a váhy a ve volných chvílích se jde také sklouznout. A lyže hlídám já, nenecháváme nic náhodě. Co si budeme namlouvat, pohybuje se zde hodně národností bývalého východního bloku a již se několikrát stalo, že přijel lyžař k autu pouze z hůlkama. Vzpomínám si jak naše kamarádka Gabča (Oskarka) naháněla jednu bábu v Leukerbádu, která ji (ne)vědomky vyměnila lyže, respektive vzala první, které měla po ruce. Naštěstí vše dopadlo dobře a GS9ky zůstaly původní majitelce. To jsem trochu odbočil. Takto testování probíhalo celou sobotu až do úplného vyčerpání. 8 párů lyží jsme za přiznivou cena 2EUR/pár uklidili do depa, to abych se s nimi nedřeli dolů a zítra opět nahoru. Abych nezapoměl, musím se zmínit o počasí. Předpověď nelhala, bylo polojasno. Jen ten polojasný mrak se držel neustále a pouze mezi Gefrorene Wandspitze a Olpererem. Trochu to stěžovalo viditelnost, ale bývalo i hůř. Zato neděle se vyvedla, celý den azúrko, to jsem ale přeskočil. Po příjezdu na ubytování nám pan domácí zapnul saunu, samozřejmě v ceně, a za několik minut se Roman, Minja a Vláďa už pěkně saunovali a prohřívali zmrzlé kosti. A aby nezůstali na suchu, tak jsem jim natočil a donesl krásně vychlazené, pod bílou čepicí schovené, tři od Plzně. Dej bůh štěstí. Večer jsme rozebrali co a jak, které lyže jedou, které ne, jestli ten oblouk nebyl dost velký, nebo snad krátký? No prostě jsme klábosili a klábosili a Minja svým přehledem o modelech a technice jízdy udílel rady nám amatérům, ovšem že v dobrém slova smyslu. Mirek se se svými slečnami Majkou a Ajkou vytratili na večeři, po příchodu hlásili, že až ve čtvrté hospodě uspěli s volným místem. Wienerschnitzel to jistil. To už ale byl i druhý sud na kahánku a byla jen otázka několika minut, než i ten zasyčí. Poslední šnyt a tím i nádobí zbylo na Jirku. Večerka přišla záhy. Ráno již aktivita nebyla tak hektická, jako předešlý den. Apartmán jsme museli bohužel vyklidit, protože odpoledne najížděli další klienti. O tom jsme se odpoledne i přesvědčili, nebudu však předbíhat. K dolní stanici lanovky jsme dnes přijeli o něco déle, už jsme ale nestresovali. Většina návštěvníků stejně přijíždí až po 8.hodině a to my už krájíme první oblouky. Sjezdovky drželi svojí konzistenci po oba dny asi do 12.hodiny, pak vlivem velkého množství lyžníků začali na exponovaných místech muldovatět. Nejlepší variantu, kterou jsme vymysleli, bylo dopolední testování obřaček a odpolední slalomek. Za krásného počasí a několika rund hruškovice takto probíhal celý den. Jelikož mě zanedlouho čekal volant a cesta zpět, odjel jsem si po 2.hodině odpočinout do auta. Zanedlouho přijel i Roman a po prohledání celého auta konstatoval, že nemá boty, že asi zůstaly v apartmánu. Chvilku jsme čumákovali na předních sedadlech pod jednou dekou jako dvě bukvice, než nás totálně dostala skupinka Němců. Jelikož parkovali před námi, nebylo koho jiného pozorovat. Sestavu starej chlápek, mladej kolík a mladá kočka jsem hned prokouknul. „To bude fotřík, co vyvezl svojí dcerku (vypadala úplně jako on) a potencionálního zeťáka“, konstatoval jsem. Omyl. Když všechno zabalili, tak si ten starej páprda omotal toho kocoura, možná to bylo obráceně, a neskutečně se zahryzli do sebe. A když odjížděli, tak nám ještě mávali jako o život. Hubu jsem zavřel až po několika sekundách. To už se pomalu brouzdali i ostatní účastníci a po převlečení a naložení zavazdel jsme před pátou míjeli ceduli s nápisem Hintertux. Jo abych nezapoměl, pro Románkovi boty jsme se ještě zastavili, aby nepřijel domů bos. Zpáteční cestu zkrátila projekce několika filmů a po 23.hodině už sjíždíme z Hosovského kopce. Ještě jsem zapoměl dodat velmi podstatnou informaci, že každému účastníkovi padl do oka vždy jiný model.

šoty 

Fotogalerie z testování zde:

Mikrobusová přeprava

webové stránky léto

GoPro video

Shut Board

© Copyright 2002 – 2007 SkiVysocina.cz, web site byl vytvořen v phpRS, za podpory firmy CaberNet Software Admin