Ski Vysočina

Zápisník z cesty do Provence (2010)

Rubrika Poznávací výlety - deníky,   Vydáno 09. 10. 2011,   Přečteno 5030x



   Zápisník z cesty do Provence 

autor: Bubák

pátek 3.9.2010

Odjez je stanoven na sobotu 3.9.2010 ve 20:00 od prodejny nábytku Kika v Průhonicích. Pojedeme přes noc a brzy dopoledne bychom měli být ve francouzském městě Annecy. Tady bude mít řidič Martin odpočinek a my ostatní čas na prohlídku tohoto nádherného místa v podhůří Alp.

sobota 4.9.2010

V noci jsme jeli přes Německo, Rakousko a do Švýcarska. Trochu jsme se na sedadlech mlátili a nemohli usnout, klimbali jsme a snad i pospávali. Přejezd hranic se Švýcarskem jsem vnímal, protože se řidič Martin zastavoval těsně před hranicemi u příbuzné, které vezl v Česku nakoupené 3 kartony cigaret. Vypnul motor a to mne probudilo. Po přejezdu hranic, kde nás nikdo nekontroloval, jsme pokračovali dál po dálnicích ve Švýcarsku. Před Ženevou jsme se zastavili na odpočívadle a Martin plnil nádrž auta a přečerpával naftu z kanystrů za zadním sedadlem. Asi se to nemá, ale zřejmě má levnou naftu z Rakouska a nevyplatí se mu kupovat u čerpací stanice. Na parkovišti jsme objevili auto s maďarskou poznávací značkou s botičkou na zadním kole na straně u řidiče. Botička byla připevněná řetězem ke zpětnému zrcátku lepící páskou a na skle bylo oznámení o umístění botičky z 25.7.2010. Marně jsme přemýšleli, proč tam to auto tak dlouho na tom odpočívadle má nasazenou botičku. Pomalu začínalo svítat a vydali jsme se dál po dálnicích směrem na Ženevu. Alpy se pomalu začínaly rýsovat po levé i pravé straně. Na hranicích nás opět nikdo nekontroloval. Do Annecy zbývalo asi 40km, už jsme nikdo nespali a těšili se až zastavíme a budeme se moct projít. Martin nás vysadil poblíž informačního centra v Annecy a dohodli jsme se, že si pojede někam stranou odpočinout, prospat se, a když budeme s prohlídkou Annecy hotovi, prozvoníme ho, a on přijede na stejné místo kde nás vysadil. Annecy nás uchvátilo, nádherné město v podhůří Alp. Přešli jsme přes most zamilovaných do anglického parku s nádherným výhledem na jezero Annecy. Postupně jsme se propracovali k centru města a v jedné uličce pod zámkem jsme si chtěli dát palačinku. Byli jsme tam však brzy. Zrovna otvírali a nevrlý číšník nám sdělil, že palačinky budou až v poledne. Dali jsme si tedy jenom výbornou kávu a nechali mu tím pádem jenom minimální spropitné. Ze zámku je muzeum, dovnitř jsme nešli, ale pokračovali uličkami okolo zámku s nádhernými výhledy na Annecy. Nakonec jsme sešli ke známé uličce Sainte-Claire s mnoha malými obchůdky. V Boulangerii jsme si koupili naší první bagetu ve Francii. Snědli jsme ji každý jenom tak bez přílohy. Byla vynikající, s bagetou koupenou u nás to nemá nic společného. Dál jsme pokračovali zpátky podél vodního kanálu a pronikli do několika kostelů. Nejfotografovanější objekt v Evropě - pevnůstku uprostřed kanálu v Annecy - se nám bohužel nepovedl vyfotografovat správně, protože ráno byla půlka ve stínu. V poledne, když jsme se vraceli, byla zase druhá půlka ve stínu. Na nábřeží jsme si dali zmrzlinu do kornoutu. Rudovi chutnala nejlépe rumová s rozinkami. Z Annecy jsme pokračovali po dálnicích dál na jih do Provence. Martin se bezvýsledně snažil uplatnit technický průkaz, že jeho auto je "normal car". Podařilo se mu to jenom u prvního mýtného, kde zřejmě pracovala nějaká mladá dívka jako brigádnice, ale ostatní pracovníci ve výběrčí budce byli neoblomní a vyžadovali mýtné podle výšky vozidla. Přesahovali jsme 2 metry a spadali jsme do druhé kategorie a platili tedy vyšší cenu. Chtěli jsme si koupit na večer nějaké víno. Přijížděli jsme pomalu do vinařské oblasti, tak Martin naplánoval zastávku v zajímavé vesnici - Châteauneuf-de-Mazenc. Vesnice byla nádherná, zejména kostel, ale bohužel víno se tam nikde koupit nedalo. Napojili jsme se opět na dálnici a směřovali na Avignon a pak dál po vedlejších silnicích na Velleron. Po příjezdu do Velleronu jsme se orientovali podle trhu - Marche. Tam jsme zabloudili a vyslali Martina, aby se šel zeptat jak dál. Napoprvé Martin potkal dvojici, která nebyla místní, ale hned další člověk ho dokázal přesně navést. Byli jsme kousek od cíle. Přijeli jsme do místa našeho ubytování - je to nádherné. Překrásný dům, nádherná zahrada s bazénem, do kterého můžeme od 9 do 18 hodin. Nejdřív jsme tomu podle popisu nerozuměli, ale skutečně je to tak, že otvírací doba bazénu je od 9 do 18 hodin. To nás ale tolik netrápí. Stačili jsme vrazit na trh, který končil za půl hodinu. Bubák, Tomáš a Ruda. Trh byl veliký. Zelenina, ovoce a spousty dalších věcí místní produkce (naše ubytovatelka Michele Simon - starší dáma - tam prodávala v zastoupení také své výrobky. Tvrdé tyčky s mandlemi. Jedny nám darovala při našem příjezdu jako dárek - normálně jsou tvrdé, ale když je namočíme do vína, tak je to docela lahůdka. Na trhu jsme nakoupili 6 lahvi vína u dvou prodejců. Vždy 2 lahve červeného vína a 1 lahev růžového. Druhý vinař nám dal víno i ochutnat a bylo skutečně výborné. Nezaváhali jsme ani chvilku a víno zakoupili. Manžel paní ubytovatelky nás hned poznal, že jsme to my, kdo jsme byli na trhu a domluvili jsme se s ním, že jsme měli na zádech batohy a nakupovali a ochutnávali víno. Vrabčák ztratila mobil. Zjistila to navečer a vydali jsme se ho hned hledat. Podezření padlo okamžitě na zahradu, kde spustilo večer automatické zavlažování a všichni utíkali zpátky, aby byli co nejméně mokří. Tomáš zavolal Heleně na mobil a ona ho během chvilky našla vyzvánějící v zalévané trávě. Teď ho rozebraný suší, snad to nedopadlo tak zle. Víno máme pomalu vypité. Růžové se chladí na zítra a červené jsme si seřadili od nejlevnějšího k nejdražšímu a podle tohoto pořadí i ochutnávali. Seřazení se povedlo a skutečně jsme se propracovávali od jednodušších a levnějších vín k těm lepším. Poslední vzorek - dostali jsme ho darem od paní ubytovatelky - nám moc nechutnal. Špatně jsme ho zařadili.

neděle 5.9.2010

Původně jsme chtěli navštívit nejbližší dvě vesnice L'Isle-sur-la-Sorgue a Fontaine-de_Vaucluse. U snídaně jsme ale přehodnotili náš záměr a vydali se do Saint-Remy-de-Provence a shlédnout hned za městem zbytky římských staveb a vykopávek, psychiatrickou léčebnu, kde pobýval a tvořil Vincent van Gogh. Pak jsme chtěli navštívit malé pohoří Les Alpilles a dojet se vykoupat k moři. Saint-Remy je nádherné městečko. Prošli jsme si jeho historickou část, zastavili se v kavárně na malém náměstíčku se 4 kaštany na kávu, v Boulangerii jsme si koupili bagety a ve stejné uličce si někdo pořídil i reprodukce van Goghových obrazů v muzeu Vincenta van Gogha a v galerii Zubrycki reprodukce malíře Zubryckého. V informačním centru jsme ale zjistili, že když je takovéhle sucho, tak se do některých oblastí nesmí chodit a jsou pro návštěvníky uzavřené. Pohoří Les Alpilles tedy pro nás zůstalo nedostupné. Nakonec jsme byli ale rádi, protože se nám nikomu v odpoledním žáru nechtělo lézt do kopců. Zamířili jsme tedy po silnici přes Les Alpilles k moři. Cestou jsme však narazili na ceduli "caves", což znamená, že se poblíž nachází vinařství. Mas de la Dame - nádherná usedlost obklopená olivovými háji a vinicemi s právě dozrávajícím vínem. Ochutnali jsme jedno růžové a tři červená vína. Růžové nám tolik nechutnalo, ale červená vína byla vynikající a také jsme si hned nějaká zakoupili. Poté jsme přes Arles dojeli k moři do Saintes-Maries-de-La-Mer. Toto přímořské městečko se nachází v deltě řeky Rhôny v národním parku "Park Naturel Régional de Camargue". Delta je tvořena rozsáhlými mokřinami a bažinami s plameňáky a okolo silnice bylo mnoho farem, kde chovali bílé koně a nabízeli projížďky na koních. Chovají tady také býky a inzerovali v restauracích býčí klobásy. Pěstuje se tu rýži. Ve městě bylo spousta lidí, ale v pozdním odpoledni se již chystali k návratu z pláží domů. Moře bylo studené skoro jako na Baltu. A nezdálo se to jenom mě, ale všem kdo do něj vlezli. V restauraci na pláži jsme si dali kávu a půl litru bílého a růžového vína. Obě vína byla taková lehounká, nazvali jsme si je pro sebe "plážová vína". Při cestě zpátky řidič Martin následoval auto, ve kterém řidič náruživě diskutoval se spolujezdkyní. Všichni jsme si jejich počínání dobírali a jeli jsme pořád za nimi. Až za několikátým kruhovým objezdem mezi budovami nákupního centra Martin zvolal: "Ježíš, kam to jedeme!". Byli jsme tak zabraní do sledování dvojice a komentování jejich počínání a živé diskuse, že bychom snad dojeli až k nim domů. Na nejbližším kruhovém objezdu jsme se začali vracet. Naštěstí to nebylo tak složité a nezabloudili jsme úplně. Do Velleronu jsme se vrátili pozdě, až v půl desáté. Uvařili jsme k večeři buřt guláš a vypili jednu láhev červeného vína a šli spát. Všichni jsme byli unavení a dohodli jsme se, že ráno budeme brzy vstávat, abychom stihli shlédnout to co chceme hned dopoledne a odpoledne, když je největší vedro, nemuseli už nikde chodit.

pondělí 6.9.2010

Dnes jsme vstávali brzy. Budík byl nařízený na 7 hodinu a do 8 jsme byli všichni po snídani. Chtěli jsme se vydat na prohlídku dvou vesnic původně plánované na včerejšek L'Isle-sur-la-Sorgue a Fontaine-de-Vaucluse. Fontaine-de-Vaucluse jsme viděli, ale L'Isle-sur-la-Sorgue jsme museli nechat na některý z dalších dnů. Ráno u snídaně se trasa několikrát změnila a nakonec jsme se dohodli, že nejlepší bude vydat se na výlet hned po ránu a výše zmiňované turisticky exponované vesnice navštívit až v poledne nebo nejpozději v brzkém odpoledni. Plánovali jsme, že se vrátíme brzy, kolem 14 nebo 15 hodiny, a pak se půjdeme vykoupat do bazénu a popřípadě projít do centra Velleronu a od 18 hodin jsme se chtěli zastavit na místním trhu. Netrefili jsme se ale do správné vesnice, kam jsme původně chtěli - St. Gens, ale zřejmě jsme odbočili o jednu odbočku doprava dříve a dojeli jsme do Le Beaucet. Tam přímo u nádherného kostelíku byla prudká zatáčka do protisměru a Martin se tam se svým dlouhým mikrobusem nemohl vytočit. Vysadil nás asi 3 km před plánovaným cílem, ale vůbec to nevadilo, protože tato vesnice v horách byla úžasná. Prošli jsme jí celou a začali stoupat do kopce. Cestou jsme viděli nějaké cedule na stromech. Martin nám je přeložil a pochopili jsme, že se to týká zákazu vstupu do podrostu, kde rostou a sbírají se lanýže. A skutečně jsme byli v zřejmě v kraji, kde lanýže nejvíce rostou. Podle zkušenějších znalců by se měly lanýže vyskytovat pod duby a duby tu skutečně rostly. Dokonce jsme zjistili, že i ty stromy, které jsme nedokázaly identifikovat a mysleli si, že to v žádném případě dub být nemůže, byly duby. S naprosto rovnými nevykousanýmy listy, ale na větvích se jasně rýsovaly žaludy. Stoupali jsme pořád do kopce a narazili jsme na zajímavou jeskyňku, která měla udělaný závěs z kamenů na drátech. Jako nápad to bylo velmi zajímavé, ale jinak to bylo asi k ničemu. Kolem cesty byly skoro po celé délce vybudované zídky z plochých kamenů. Skoro na vrcholu jsme narazili na turistickou značku a na zříceninu nějakého hradu či tvrze, která byla celá zarostlá ve vegetaci. Tady jsme zjistili z turistického rozcestníku, že St. Gens, kde jsme chtěli naší dnešní tůru začínat, je 1,8 km vlevo od nás. Nejspíš bychom museli ztratit výšku a pak se znovu vydrápat nahoru a to se nám moc nechtělo. Usoudili jsme, že do Fontaine-de-Vaucluse je to ještě daleko a že musíme šetřit každý kilometr. Na konci asfaltky jsme došli k nádherné usedlosti, možná i nějaké zřícené věži či tvrzi, která se právě opravovala. U tvrze rostly na stromě fíky, pár jsme jich natrhali a ochutnali. Cesta se postupně změnila v pěšinku, která měla po asi 300 metrech ústit na nějakou silnici nebo cestu, která měla vést po hřebeni a na druhé straně hřebenu spadnout do Fontaine-de-Vaucluse přímo k pramenům řeky Sorgue.Cestou dolů jsme minuli několik Boris a část spálené vegetace, to bylo připomenutí, že nebezpečí požárů je hodně reálné. Cedule, které jsme viděli na hřebeni i dole nás upozorňovali, aby jsme opatrně našlapovali a tím nezpůsobili požár (naše překlady francouzštiny nejsou nejlepší)  Bohužel jsme se zase netrefili a naše cesta skončila na křižovatce silnic 3km od Fontaine-de-Vaucluse. Holky už nechtěly dál pěšky, proto jsme zavolali Martinovi, aby pro nás přijel. 50metrů od křižovatky  byla cedule oznamující vinařství, kde se dalo víno ochutnat i zakoupit, ale zrovna v pondělí měli zavřeno. Martin nás vyzvedl za pár minut na křižovatce a odvezl nás do Fontaine-de-Vaucluse. Vysadil nás na náměstí na kruhovém objezdu a dohodli jsme se, že až si to tam projdeme, prozvoníme ho a on nás vyzvedne na stejném místě. Dokonce se mu už podařilo připájet utržené drátky od svého nabíječky k telefonu a nabít jej. Dana si mohla vzít už svůj telefon, který mu půjčila, zase zpátky. Prošli jsme si městečko k pramenům řeky Sorgue. Pramen byl bohužel skoro vyschlý, jak se dalo očekávat, a prameniště bylo skoro prázdné. Ve velké díře ve skále se tísnilo jenom malé jezírko. Přes zábradlí se dalo slézt až dolů. Vrátili jsme se zpátky do městečka a zasedli do kavárny. Martin se mezitím vydal na zříceninu hradu nad městečkem. Byli jsme tak unaveni, že už se nám do toho nejhezčího města L'Isle-sur-la-Sorgue dnes nechtělo a dohodli jsme se, že už pojedeme do místa našeho ubytování a vykoupeme se v bazénu. Slíbili jsme se, že město L'Isle-sur-la-Sorgue navštívíme některý další den. Do Velleronu jsme dojeli kolem 16 hodiny, okamžitě skočili do bazénu a v chladné vodě se dokonale schladili. Otevřeli jsme si k tomu jedu lahev růžového vína, kterou jsme měli v lednici od včerejška a dojedli zbytek buřt guláše. Po návratu z bazénu jsme se trochu vyděsili, na stole v obýváku jsme na ubruse našli procházejícího se škorpiona. Skutečně to byl škorpion, viz foto z foťáku Dany. sta. Boulangerie měla už zavřeno a dokonce jsme si na ceduli za dveřmi přečetli, že mají od 6. září dovolenou. Jedna starší paní v okně ve vedlejším domě dala Daně jednu bagetu zdarma. Sice měla ukousnutou špičku, ale hodila se. Na trhu jsme nakoupili spousty ovoce, meloun, olivy, hroznové víno, fazole, ... K večeři vaří Tomáš hovězí guláš. Sice nemáme skoro žádný chléb, ale nějaká rýže a těstoviny se tu najdou. Popíjíme červené víno z kanystru, které koupil Ruda na trhu. Je to stejná značka, jakou jsme pili první večer a moc nám chutnala.

úterý 7.9.2010

Celou noc lilo jako z konve. Ráno pršelo pořád stejně hustě, jenom už přestalo bouřit. Trochu jsme se báli, že dnes zmokneme a měli jsme naplánovanou cestu do Orange a Châteauneuf-du-Pape. Po osmé hodině pomalu přestalo pršet a než jsme se připravili na odjezd tak občas i mezi mraky vysvitlo sluníčko. V Orange jsme se zastavili u římského oblouku a šli se podívat do římského divadla, které bylo postaveno roku 20 před naším letopočtem. V ceně vstupenky za 8€ byl i vstup do muzea naproti přes ulici. Jinak Orange jako město nebylo moc zajímavé. Počasí se začalo vylepšovat a sluníčko začalo vykukovat zpoza mraků čím dál tím častěji. Châteauneuf-du-Pape bylo na rozdíl od Orange moc pěkné městečko. Vydali jsme se k hradu a nahoře na kopci příšerně foukalo. Kolem byl pěkný rozhled na okolní vinice a na řeku Rhônu. Cestou od hradu jsme se zastavili ochutnat víno ve sklípku. Byl vytesaný ve skále a prodávající nám ukázal v zadní části místo, kde se vyrábělo víno i za římských časů. Ve velké kamenné nádrži víno kvasilo a přetékalo samospádem do spodní menší nádrže. Odtud potom Římané plnili víno do amfor. Potom jsme ochutnali jedno bílé víno a tři červená. Bílé bylo vynikající, jedno červené nebylo pravé Châteauneuf-du-Pape, pocházelo z vinic za Rhônou, které nespadají do oblasti Châteauneuf-du-Pape. Další dvě červená vína byla ta pravá, jedno ročník 2006 a druhé 2008. Nejvíc nám chutnalo bílé víno a červené víno ročník 2008. Tahle vína však byla poměrně drahá - 40€ - tak jsme si Tomášem nakonec koupili to nepravé Châteauneuf-du-Pape (14€). Když jsme seděli v restauraci na kávě, zjistili kluci, že přes ulici prodávají poměrně levné Châteauneuf-du-Pape. Došli jsme ho s Rudou a s Danou ochutnat a pak jsme si za 14€ koupili lahev ročník 2008. Před návratem jsme se vydali na procházku po turistickém okruhu mezi vinicemi. Bohužel jsme došli jenom ke čtvrté zastávce. Dál byla přes cestu hluboká louže po nočním lijáku a přes vinice se to moc bořilo. Vrátili jsme se tedy zpátky. I tak jsme měli boty zablácené až až. Cestou zpět jsme se zastavili rovnou na trhu. Nakoupili hroznové i normální víno, fíky, meloun, olivy, ... U stánku s vínem nás už paní zná a z dálky nás zdraví. K večeři vařila Helena uzené s čočkou a pro Martina a Petru čočkovou polévku. Petra si nakonec dala i to uzené s čočkou a moc jí chutnalo, protože Helena to všechno uvařila moc dobré. Po večeři sedíme venku před barákem, kluci pokuřují doutníky a skoro všichni popíjíme červené víno, které jsme si již přelili z kanystru do skleněného džbánku, který jsme objevili mezi nádobím. 

středa 8.9.2010

Dnes jsme se opět pokusili vstát brzy. Tomáš vyrazil v 7 hodin do bageťárny pro bagety. Bohužel nic nepřinesl, otevírali až v 8 hodin. Na snídani jsme se tedy obešli bez baget s tím, že si nějaké koupíme v městečku Sault, kam jsme se jeli podívat na místní středeční trhy. Trhy to byly velké a měly dlouhou tradici a nakoupili jsme spoustu jídla a ostatních věcí. Největší úspěch měl řezník, který prodával salámy 6ks za 10€. To je opravdu láce a navíc jsme mohli každý druh salámu ochutnat. Po návratu večer jsme si říkali, že jsme si měli koupit každý alespoň ještě jednu várku a stejně bychom nepostihli všechny druhy, které tam ten řezník prodával. Mně chutnaly nejvíce ty pálivé. Ze Sault jsme zamířili do Monieux, kde začínal náš pěší výlet. Původně nepříznivé počasí (mraky v sedle, které jsme přejížděli, nevěštily nic dobrého) se ustálilo a začalo bylo polojasno. Původně jsme chtěli projít celý okruh kolem kaňonu Nesque, ale nakonec jsme se dohodli, že půjdeme jenom půlku a to v obráceném pořadí. Udělali jsme to nejlépe jak jsme mohli. Trasa nebyla dlouhá a dala se ujít. V závěru jsme po úzké pěšince sestoupili až na dno kaňonu. Těsně vedle vyschlého koryta řeky stála kaple St. Michaela. Hned vedle ní jsme našli cache (geocaching.com). Potom jsme se vyšplhali na silnici odkud jsme pomocí SMS zprávy přivolali řidiče našeho mikrobusu a zbytek kaňonu jsme projeli už v pohodlí mikrobusu. Po trase jsme potkali spousty cyklistů na silničních kolech (tady se snad ani na ničem jiném nejezdí) a v duchu jsme jim tak trochu záviděl. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v městečku Pernes-les-Fontaines. Turistická cesta nám ukázala 40 fontán, které ve městě byly. V hradbách hradu jsme našli naší druhou dnešní cache. Nakoupili jsme tu také bagety. Po návratu do Velleronu jsme zjistili, že v centru města se bude konat pouť a přes centrum jsme už neprojeli. Bohužel neprůjezdné centrum nebylo dopředu nikde signalizované a tím pádem jsme měli problém s obracením dlouhého mikrobusu. Ve středu od 19 hodin jsme byli pozvaní od ubytovatelů na malý drink. Kromě vlastníků nemovitosti byla přítomná i učitelka angličtiny, takže jsme mohli hovořit i anglicky a Martin nemusel všechno překládat. Připravili malé pohoštění a pro pány naléval hostitel Pastis a pro dámy domácí sladké víno vyrobené z pomerančů. Petra donesla i zapečené lilky, které paní domu moc chutnaly a hned si půlku lilků odebrala, že si je sní zítra. Na nás bohužel zbyla na každého jenom polovina lilku. Dojedli jsme se ale sojovým masem na kari s rýží, které už předtím také připravila Petra.

čtvrtek 9.9.2010

Při včerejším aperitivu u domácích jsme dohodli návštěvu vinařství (Domain de la Cypriere, Sarrians), které bylo přímo při cestě na našem dnešním výletu. Bylo to malé vinařství, Dostali jsme se konečně i do prostorů, kde se víno vyrábí. Ochutnali jsme pár vzorků a nakoupili vína, která nám chutnala. Koupili jsme tu i naše nejlevnější víno ve Francii - stolní víno za 1,65€. Po návštěvě vinařství nás Martin vyvezl na Mont Ventoux, 1912 m. n. m. Je to pravý ráj pro cyklisty. Profesionální cyklisté o tomto kopci tvrdí, že je to jeden z kopců s nejnáročnějším stoupáním. Průměrný sklon kopce je 7,43% v délce přes 21 km. Přes vrchol se každou chvíli převalil nějaký mrak, takže bylo dost obtížné vyfotit okolní krajinu. Na vrcholu foukal vítr a teplota byla 8 st. Celsia. Cyklistů jsme cestou potkali opravdu hodně - jezdili mladí, staří i děvčata. Někteří po zdolání vrcholu i plakali. Potom nás Martin vysadil v malebné vesničce La Rogue-Alric v Dentelles de Montmirail. Našli jsme tu velmi pěkný penzion s posezením na zahrádce. Dali jsme si kávu, víno a džus. Moc se nám tu líbilo a Rudovi ani mně se nechtělo moc zvedat. Odsud jsme pokračovali po turisticky značené cestě 9 km mezi vinicemi do Le Barroux. To byla také nádherná vesnička s úzkými uličkami a hradem na kopci. Odtud jsme se pak vrátili přímo do Velleronu. K večeři jsme dojídali zbytky ze dvou předchozích dnů ... čočkovou polévku, sojové maso na kari s rýží. 

pátek 10.9.2010

Dnes jsme si udělali volnější den. Vstávali jsme později a zajeli se podívat do vesničky Lagnes, kde se měly v pátek konat trhy. Zřejmě se asi ale nesešlo dostatek trhovců nebo to byl "petit marche" a na náměstí jsme našli jenom dva stánky. Moc jsme se nezdrželi a pokračovali do městečka L'Isle-sur-la-Sorgue. Centrum tohoto městečka je obehnáno vodními kanály se 14 vodními koly, uzoučkými ulicemi, spoustou obchůdků a kavárniček. Dokoupili jsme dárky pro naše milované doma a vydali se do jednoho vinařství, které Martin našel na webu a které mělo i příznivé ceny. Ochutnali jsme několik druhů vín a nejvíc nám chutnal poslední vzorek mandlového vína - lahev za 4,95€. Koupili jsme ho dva kartony i přes to, že prodavač se netvářil moc vlídně, když nám dával víno ochutnávat. Po návratu do Velleronu jel Martin s řidičem Martinem obhlédnout levné ubytování na ostrově poblíž Avignonu. Já jsem se s Helenou přidal, protože jsme si chtěli Avingnon prohlédnout. Vysadili nás za silničním mostem a když jsme se přes nej vraceli do Avignonu, měli jsme Avignonský most, který končí v půlce řeky Rhony, pěkně nasvícený a se siluetou Mont Ventox v pozadí. Prošli jsme si centrum, kolem papežského paláce do zahrad a stihli jsme se za 4,50€ podívat i na Avignonský most (Pont Saint-Bénezet). Ostatní se koupali v bazénu, opalovali se, popíjeli víno a odpočívali. Večeři vařila Dana. Připravila výborné těstoviny s masem, omáčkou na provensálský způsob, opečeným lilkem a zelenými fazolkami.

sobota 11.9.2010

Dnes jsme naposledy poseděli u snídaně venku u velkého oválného stolu. Bylo příjemné i když už chladnější ráno, přesto se ale dalo sedět pomalu v tričku. Nikomu se moc nechtělo do balení věcí a do úklidu. Zjistili jsme, že máme daleko víc věcí, než když jsme přijeli. Původně jsme si mysleli, že jídlo, které jsme si přivezli v přepravce nahradíme lahvemi vína, které jsme tu nakoupili. To jsme také udělali, jenomže k tomu se přidaly i další krabice s vínem, dárky, suvenýry, dobroty z Provence, svačina na cestu ... No prostě každý měl kromě zabaleného zavazadla, přepravky s vínem, ještě velké množství krabic a igelitových tašek. Do auta se to ale bez problémů vešlo. V 10 hodin jsme měli zabaleno a apartmán uklizený a byli jsme připraveni k odjezdu. Rozloučili jsme se staroušky, nasedli do auta, popřemýšleli, co jsme všechno v apartmánu zapomněli a vydali se na cestu. Kluci naplánovali zastávku v Saint-Pierre de Chartreuse. V podhůří Alp jsme se zastavili naposledy v jedné vesničce (už si nepamatuji jméno) a koupili si čerstvou bagetu a posadili se v kavárně hned vedle Boulangerie na kávu. Saint-Pierre de Chartreuse je malé horské středisko v údolí a obklopené kolem dokola masívem Alpských velikánů. V nádherném počasí se na obloze vznášelo snad 10 paraglaidistů na svých padácích. Na odpoledne jsme si vybrali cestu ke kapličce a do průsmyku. Stoupání bylo strmé. Po chvíli jsme dorazili ke kapličce, kde byl nádherný výhled do údolí. Petra s Martinem se po chvíli vydali dál do průsmyku. Tomáš se je asi po půl hodině vydal následovat. Ostatním se už nikam nechtělo a tak jsme jenom tak posedávali nebo polehávali na lavičkách nebo v trávě a poslouchali Toulky českou minulostí, které nám Helena pouštěla nahlas z mobilního telefonu. Před šestou se vrátil Tomáš z průsmyku. Petru a Martina už nedohonil. Společně jsme sestoupili zase zpátky do údolí a za chíli jsme se pak všichni sešli u auta. Chvíli jsme ještě pozorovali Francouze jak náruživě hrají pétanque. Pak jsme věnovali poslední pohled okolní krajině a vrcholkům Alp, které byly ozářeny zapadajícím sluncem, a vydali se na cestu domů.   

 Fotogalerie z výletu zde:

Mikrobusová přeprava

webové stránky léto

GoPro video

Shut Board

© Copyright 2002 – 2007 SkiVysocina.cz, web site byl vytvořen v phpRS, za podpory firmy CaberNet Software Admin