Ski Vysočina

Rakousko – Hinterstoder 26.12.2007

Rubrika Lyžařské výlety - deníky,   Vydáno 18. 01. 2008,   Přečteno 6461x



Tak jsem se po loňské lyžařské abstinenci rozhodl, že letos zahájím sezónu nějakým dobrým alpským střediskem. Vyhrál to Hinterstoder. Nabízí vysokou záruku dobrého lyžování a zároveň je možné absolvovat tuto akci jako jednodenní výlet na Šotyho křídlech. Asi je dobré, že každý takový výlet začíná tím nejhorším na celém výletu a pak už člověk ví, že to nejhorší má za sebou. Samozřejmě mluvím a velmi brzkém stávání. Abychom si mohly užít lyžování co nejvíce, je třeba být na místě už kolem osmé hodiny ráno a  to znamená vyjet z Jihlavy nejpozději ve čtyři hodiny. Však aby se to povedlo, musel nás Šoty začít nakládat už ve tři. Naštěstí vše proběhlo přesně podle plánu a nikdo kupodivu nezaspal a tak jsme vyrazili i s mírným předstihem. Cesta byla v pohodě, ale absence dálnice do Jižních Čech byla velmi znát, celá cesta by se tím velmi zjednodušila a zrychlila. Nám cestujícím to bylo celkem jedno, ale zde spíše lituji řidiče. My ostatní, po té co jsme se shodli na tom, jaký si pustíme film, jsme měli o zábavu postaráno. Na místo jsem přijeli akorát, těsně před prvním spuštěním kabinkové lanovky ze spodní stanice. Nečekali jsme na nic, sbalili lyže, batohy se svačinou a šli do AKCE. Po jízdě kabinkou, následně šestisedačkou a dvěma vleky s kotvou, jsme se dostali až do výšky 2000m n. m.(od tud je to až dolu cca 8,5km jízdy). Zde se nám otevřeli nádherné bílé pláně ozářené ostrým horským slunce a azurově modrou oblohou bez mráčku. Pak už jsme se jen spouštěli dolů po sjezdovkách, ve kterých jsme se snažili zorientovat tím, že jsme občas vytáhli mapu a zjišťovali, kudy vlastně jedeme. Později jsme stejně přišli na to, že i když se každý vydáme jinudy, tak se dole sejdeme u toho vleku, na kterém jsme se domluvili. Až na jedinou vyjímku, ale nakonec jsme se přece jen našli a mohli jsme v klidu pokračovat v lyžařské idylce. V poledne už bylo na sjezdovkách dost lidí, ale v porovnání s českými sjezdovkami bylo stále spousta místa i pro odvážné položení se do kárvových oblouků a pořádné vychutnání si celé té horské atmosféry. Fronty se dělaly pouze na těch nejpoužívanějších lanovkách (šestisedačka) a to takové, že se tam čekalo někdy i celé tři minuty – to bylo dost hustý. Ve skutečnosti už to v odpoledních hodinách nestačilo ani na to, abych se stihl vydýchat a uvolnit svaly po vypjatých sjezdech, které byly s postupujícím časem stále náročnější. V prostřední části bylo možné využívat i několik kratších vleků s kotvou, u kterých slovo fronta neznají.  Kolem čtvrté hodiny jsme už s vypětím všech sil, tedy alespoň já, sjeli dolů na parkoviště k autu a pomalu se začali chystat na cestu domů.  Kolem páté hodiny jsme vyrazily ze střediska. Cesta proběhla stejně v pohodě jako ta ranní. Dokonce jsme stihli promítnout filmy dva. Jediná vada byla, že se mi ani u jednoho filmu nepodařilo usnout, ale to je zanedbatelný detail proti celému dojmu z dokonale vydařeného výletu bez jediného náznaku nějaké komplikace či nejistoty. Asi jsme se všichni shodli, že o způsobu organizace dalšího lyžařského výletu máme jasno. Jen je třeba se domluvit, jaké další středisko vyzkoušíme a zda se bude jednat opět o jednodenní akci a nebo už provedeme něco vícedenního.

autor: Petr Sláma

© Copyright 2002 – 2007 SkiVysocina.cz, web site byl vytvořen v phpRS, za podpory firmy CaberNet Software Admin