Ski Vysočina

Holandsko - fotbalová kvalifikace (2003)

Rubrika Poznávací výlety - deníky,   Vydáno 24. 10. 2003,   Přečteno 4151x



čtvrtek 27.3.

• 08.00 Výjezd na dálnici. Vlk opět nezklamal, páč přijel pozdě. Už se těšíme na uličku lásky, cha cha !!

• 08.10 První problém. Máme měkký duše ! Závada odstraněna na nejbližší benzínce, ale na jak dlouho ? Je to každopádně „ vo hromadu lepčí “. Cesta dál probíhá v pohodě.

• 09.02 Všechno O.K., dochází k zapařování nohou…. a už se vyzouváme.

• 09.20 Neuvěřitelná zácpa na Barrandově, hnus !!! Zjistili jsme první zapomenuté věci: paralizér & kondomy.

• 09.53 Aleš střídá Šotyho na pozici navigátora. Po dvou ujetých kilometrech již nevíme, kde jsme, čili bloudíme. Alda se jako navigátor opravdu osvědčil.

• 10.16 Rekord Petra Sýkory, který vzdálenost mezi Prahou a Plzní (82 km) překonal se svým vozíkem Ferrari za neuvěřitelných 17 minut NENÍ PŘEKONÁN. Šoty statistikuje holandský forvardy.

• 10.31 Plzeň - stále bez problémů, jen Kejml sedí a mlčí jako ryba.

• 11.06 Již druhé tankování pohonných hmot a to jsme teprve v Plzni, Vlčákovi to nějak žere. Kejml opět perlí, mastný z řízků má v celým baťohu, cha cha ! Vzhůru na Rozvadov. Hned za Plzní se ukazují první coury. Saly se z toho asi posere !

• 11.39 Už za malou chviličku opustíme svojí rodnou zem. To je smutné……a už jsme v Německu. Celníci jsou buzíci. Probíhají rozprava se stáčí až k otázkám „na tělo“.

• 12.34 Právě probíhá parádní předjíždění, asi se za tím hajzlem potáhneme až do někam.

• 13.12 Právě nastal druhý problém - Aldovo zdraví. Budeme se muset vráti, Aleše strašně bolí břicho. Možná se ale kousne a pojedeme dál. Po půl hodině čekání a tápání na parkovišti…..je to dobrý, Alda se kousnul a jedeme dál. (pozn. Aldovo zdraví bylo skutečně ohroženo na životě, ihned po příjezdu navštívil chirurgické zařízení a byl okamžitě přijat s akutním zánětem slepého střeva).

• 13.15 Šoty neustále listuje v mapě, tak to asi jedeme dobře. Kejml stále drží hubu, on snad zapomněl mluvit.

• 13.55 Tak pořád jen ta blbá dálnice. Ale jezdí tady káry, to čumíme. Kejml zcela vyjímečně pořád nemluví.

• 14.27 Teď kde se vzala, tu se vzala dálnice. Pořád. Jiná je tady zelenější tráva, konstatuje Saly. Kejml konečně promluvil, strašně se těší do Holandska, ani ne na fotbal, ale víc na to, jak se zkouří jako hovado. Náš marod Alda je zatím v pohodě, žádné vedlejší účinky na něm nejsou znát. Vlčák je zlý muž za volantem, Šoty stále listuje v mapě a …… Saly píše deník jak tele na vrata nelze to po něm vůbec přečíst, budeme si muset pořídit slovník.

• 15.00 Po 7. hodinách jízdy autem nastává utrpení, páč nevíme, jak sedět. Máme již totálně přesezený prdele. Kejml se chopil mapy, uvidíme, kam dojedeme.

• 15.30 Právě hrajeme parádní hru, hádání „myslím si“ a je to prima, skoro jako ve školce. „Ale za holandskýma dívkami stále doleva“, konstatuje nadrženec Saly.

• 16.00 Bim bam, přesně. Pauzička. Dáváme si parádní svačinku. Už i chlastáme a to jsme ještě pořád v Německu.

• 16.27 Táááák, a teď se předvedli vesani. První letadlo právě přistávalo na letiště ve Frankfurtu a byli jsme všichni jak opaření.

• 17.00 Výměna řidičů. Vlčák se přemístil na zadní sedačku a čte si. Volantu se chopil Šoty, drajvuje. Dal si na to tři pivka. Překonali jsme „zácpu“ a valíme dál na Kolín, ale ten u Rýna. Únava dopadá.

• 17.30 Nic výrazného se za uplynulou půlhodinu nestalo, jenom to, že jedeme pro změnu po dálnici. Náhle jsme dostali chuť na bíra. Už ať jsme tam !!!

• 18.00 Momentálně jsme si otevřeli pytlík s bonbónama, jsou to „bompary“. Zase stojíme v zácpě. Žízeň roste!

• 19.00 Blížíme se pomalu k vysněnému Holandsku, už všichni cítíme moře. Ale moc moc se trápíme. Nevíme, jak bychom se usadili. Všichni už vidí první větrné mlýny, jenom Saly ne. Protože je tma, tak vidí hovno a ani neví co píše. Ale to, že to tady pěkně smrdí, víme s naprostou přesností všichni.

• 19.45 Právě teď jsme vjeli na holandské území. Vítá nás tu parádní smrad.

• 21.30 Jsme na místě, ve městě Huizen, asi 30 km od Amsterdamu. Budeme tu bydlet dvě noci u Šotyho kámošky Peťasky. Poznali jsme i paní domácí. Hned ale vyrážíme do místní hospůdky na točený, z hospůdky se klube spíš kulečníková herna. Dali jsme si místní pivko, poměr: 2dcl = 1.80€. Tak jsme si jich dali každej šest. Holanďani jsou naši „BEST FRENĎI“. Po kalbičce jdme spát.

pátek 28.3.

Dneska ráno velká zácpa na WC. Po vydatné snídani jdeme na obchůzku města, je to spíš městečko. Čučíme po obchodech, co bychom si koupili a fotíme se všude, kde se dá. Vůbec tady nejezdí žádný jízdní kola. Podívali jsme se i na loďičky v minipřístavu. Po prohlídce Huizenu osedláváme našeho čtyřkolového oře, Škoda Felicia Combi, a valíme do Naardenu, podívat se za Ámosem Komenským. Honzu jsme našli u neuvěřitelnýho kostela. Na oběd jsme dali něco z konzervy a potom jsme vyrazili autobusem do Amsterdamu. Nebýt Keťasky, tak bychom si ani lístek nekoupili, všichni tady neskutečně chrochtají a česky nikdo neumí. Hned, jak jsme dorazili do Amstru, přesedli jsme na metro a jeli se podívat na fotbalovou arénu Ajaxu Amsterdam. Pěkná chalupa. Prohlédli jsme si muzeum nejslavnějšího nizozemského klubu, za mrknutí dovnitř fotbalového stánku „chcely“ 8€, tak jsme se jim na to vysrali. (pozn. o rok později jsme se dovnitř již podívali, když česká reprezentace „opět“ vyfasovala do kvalifikační skupiny Holanďany a my, v poněkud pozměněné sestavě jsme se jeli na tento zápas podívat). V centru Amstru chodíme po obchodech a čučíme. Potkáváme i několik českých fanoušků. Unavení touláním se po městě zapadáme do české hospůdky „U Švejka“, kde si dáváme místního lahváče Grolsch, točený zde bohužel nevedou. Po občerstvení jsme dorazili k přístavnímu molu, kde jsme si za mírný poplatek 6€ zakoupili okružní plavbu parníčkem po místních vodních komunikacích, grachtech. Nechali jsme se od jednoho profesionálního fotodomorodce vyfotit, ale v rámci programu Škudlení 1.0 jsme si fotky nekoupili. S blížícím se večerem naše kroky pomalu směřují do Červených uliček. Šoty schovává kameru, aby mu jí někdo náhodou neotočil i s rukama. Ze začátku toho moc nevidíme, jen pár ošklivejch, tlustejch negřic. Později se to však rozjíždí tempem blízkým nadzvukovému letadlu. Čučíme jak vejři, blondýny, mulatky, číňanky, doktorky a samozřejmě černošky černý jako bota. Vyvolávací cena za vstup do skleněné výlohy se pohybuje mezi 30.-50.€, záleží na kráse jednotlivé coury. Vlčák za 2€ vlezl na Live Show, pěkně potetovaná blondýna, ale moc toho neukázala. Procházeli jsme asi 10 x, pořád dokola, Saly pořád machroval s prachama před jednou nádhernou blondýnou (extraliga), až je blbec „ztratil“. Během této „walking show“ jsme vychlastali mraky piv. Domů jsme jeli o půlnoci, posledním spojem. Byl to parádnickej patrovej vlak, který vůbec nedělal „DD, DD".

sobota 29.3.

Dnes ráno nákupy, balení a v 11.00 hodin odjezd směr Rotterdam (65 km). U benzínky Shell nedaleko Utrechtu proběhlo úspěšné střetnutí s posádkou vozu č. 2 ( Franta, Honza, Ital, Italova nevěsta ještě jeden ). Posvačili jsme, kontrolovali jsme si navzájem „výzbroj“ a už vyrážíme do boje. Parkujeme nedaleko stadionu De Kuip, kde se večer odehraje kvalifikační bitva mezi našimi borci a holandskými popeláři. Sedli jsme na tramvaj a necháváme se odvést do nedalekého centra, asi 6 km. V centru jsme se lehce prošli a hned jsme zapadli do hospody přímo na náměstí., která už je plná českých fanoušků. Polkli jsme několik bírů (od dvou do pěti, podle toho, kdo měl kolik tvrdé měny), po 4€ a po dvou hoďkách strávených klofáním o fotbalu jsme se vrátili na parkoviště. Cestou jsme viděli hromady popelářů a jednoho parádnickýho mikuláše. Na parkovišti jsme si domalovali vlaječky na tváře a vyrazili jsme na nedaleký stadion, který pojme 46.000 popelářů + 4.500 skalních fanoušků našeho nároďáku. Je to domovský stánek fotbalistů Feyenoord Rotterdam. Když vlezem dovnitř, tak nás hned ohromí oranžová barva, je tu přeoranžováno. Nálada výborná, zpíváme si národní písničky. V 2. minutě se nepříjemně zatřásla naše tyčka. Po prvním poločase prohráváme 1:0, Ruda Nistlerooy nám tam zavěsil jednoho fíka. Do 2. poločasu nastupuje Milan Baroš, centruje na Honzu Kollera a ten srovnává na 1:1. Tímto skórem taky končí zápas, spokojenost veliká, hlavně že jsme neprohráli, důležitej bodík. Vrátili jsme se k autu, posvačili a vyrazili na cestu k domovu. Milý deníčku, vůbec se mi nechce psát, ale musím ! Jedeme pomalu, ale jistě (120 km/h). Jen jsme třikrát zabloudili. Ve druhém vozidle mají šíleně sympatickou princeznu - drajverku. Nadává na nás, jak jedeme strašně pomalu, ale ona málem dojela do Berlína, kráva. Těžko někomu vysvětlovat, že musí odbočit na Drážďany, v jazyce německém na Dresden. Ve východním Německu (DDR) je to samej větrník.

neděle 30.3.

Je 9:00 hodin a právě překračujeme hranice, vítá Nás naše rodná země. Ani jsme se nestačili rozkoukat a už míjíme Říp. No, konečně se dostávám k tužce já, Vlčák. Šoty drajvuje. Chvátáme (kvůli fotbalu v Kněžicích), tak jede jako prasátko. Musíme se ještě stavit v Praze kvůli Šotymu. Má tam domluvenej nějakej byznys s lístkama. Dorážíme do Prahy. Stojíme u Hlavního nádraží a čekáme na Kubu. A začíná výměna, myslím velký problém. Šoty slíbil Kubovi 600€, jenže nakonec mu dovezl pouze 500€. Ale ejhle, v peněžence má pouze 400€. Kampak zmizela stovečka ? Šoty špekuluje a nakonec dává 3.000 Kč ze svýho. Asi je ztratil někde na hajzlu. je po kšeftě, tentokrát se moc nevydařil. No nic, vyrážíme směr Jihlava, Šoty to žene 150 km/h, za 50 minut jsme v Jihlavě, Kněžičáci totiž chvátajína fotbal. Vypadá to, že to stihnou. A tím končí výjezd do země trávy a tulipánů.

pondělí 1.4.

Šoty pro jistotu volá naší hostitelce Peťasce do Holandska, kolik že mu vlastně dala za ty lístky. A najednou zjišťuje, že mu dala opravdu 400€ a tím pádem Šoty prodělal 3.000 Kč. To je pech. Když mu totiž Peťaska ty prachy dávala, tak byl „trošičku lísklej“ a myslel si, že dostal 500€, ale dostal pouze 400€. (Pozn. Šotyho: Kuba mi ty prachy poslal poštou, je to GUT kámoš) A tím to uzavíráme.

© Copyright 2002 – 2007 SkiVysocina.cz, web site byl vytvořen v phpRS, za podpory firmy CaberNet Software Admin