Ski Vysočina

Finsko - putování za losem aneb cesta tam a zase zpátky (2005)

Rubrika Poznávací výlety - deníky,   Vydáno 21. 11. 2005,   Přečteno 5958x

 



Slovo autora: Jednou jsme se společně domluvili, že pojedeme fandit našim fotbalistům do Finska, kde budou hrát poslední kvalifikační utkání o mistrovství světa. Vzhledem k tomu, že Finsko je od nás vzdáleno stovky kilometrů, spojili jsme tuto cestu i s poznáním ostatních zemí a strávili jsme tak příjemnou cestovatelskou dovolenou...  Během cesty jsme zjistili, že je pro nás velkou prioritou vidět živého losa nebo soba. Proto jsem tento deník a celé toto putování nazval „PUTOVÁNÍ ZA LOSEM ANEB CESTA TAM A ZASE ZPÁTKY“. Vše co je napsáno v tomto deníku je dle skutečných událostí. Neberte tento deník jako podrobné vyprávění, ale pouze jako výpis skutečností, tak jak šly chronologicky za sebou. Je pak na každém účastníkovi této cesty, aby doplnil ústně, případnému zájemci, jednotlivé pasáže. Fery (Praha 17.11.2005)

6.10. - čtvrtek

21:00 výjezd. Hned na začátku máme zpoždění. Nakládání proviantu se trošku protáhlo. Zastávka u benziny. Nakupujeme pivka a dostáváme se do nálady. V Olomouci na převaděči nás staví policajti. Nemáme dálniční známku ani pásy. Policista se slovy: „ …vy jste sportsmeni? Já jsem taky, tak jeďte…“ V 1:00 vjíždíme do Ostravy - Stodolní ulice. Parkujeme přímo ve Stodolní. Dáváme „tour de hospůdky“. Sledujeme karaoke. Ve 3:30 uleháme do auta. Mat a Zelí nemají dost a pokračují v započatém díle.

7.10. - pátek

7:00 budí nás oba navrátilci (noční ptáci). Vyrážíme směr Polsko. V Havířově tankujeme a kupujeme kartony piv. Někteří (Šoty) vykonávají povinnou ranní potřebu. Netušíme totiž, kdy uvidíme teplou vodu či toalety. Vlčák nás v autě neustále ničí hroznou chemickou zbraní. V Českém Těšíně v obchodě si necháváme vytisknout Šotyho techničák od auta (Franta musí prodavače uplatit – 35 Kč). Přejíždíme hranice. Polská celnice se nás ptá kam jedeme. Šoty odpovídá: „ Helsinki.“ Celnice nás bez dalších okolků pouští.

8:51 - Polsko. 10:13 – Osvětim - 451km. Prohlídka tábora. Dost hustý. Počáteční dobrá nálada nás po shlednutí otřesné minulosti opouští. Jediná radost, která v nás je, je radost z toho, že jsme tam byli zadarmo.

13:25 – Krakow – 537km. Bloudíme asi hodinu Krakowem. Na křižovatce nás dokonce předjíždí i traktor. Jet centrem nebyla ta správná volba.P olsko - dálnice nikde, díra střídá díru (jak vesnice, tak díry na silnici). U silnice stopují všichni – i babky (zvláštní způsob stopování – jakoby tě chtěli popleskat po hlavě). Počasí slunečné, teplo. Poláci jsou páni driveři. Nacpou se s autem úplně všude. Mat prohlašuje:„ Do Krakowa je Polsko jedna velká vesnice a od Krakowa je to jedno velké pole!“ 15:43 – 621km. Před Mnichowem zastavujem v motorestu u lesa - „Panské jedlo“. Šoty a Mat si dopřávají teplou polskou klobásu. 17:20 – Radom – 734km. Vlčák stále vypouští plyny. Brzy dostane zelený šátek. 18:00 – Začíná se stmívat, ale my jedeme dál. 19:00 – Hledáme po tmě výhodné místečko. Nakonec táboříme na poli. Vaříme a jdeme spát. Auto – při cestě nám jednou přímo za kolejema nejelo na plyn, ale na benzín jede.

8.10. - sobota

7:15 - 842km vyrážíme. Šoty – 7 rohlíků, 30 dkg salámu, 2 Tatranky, Snickers, nanuk, jeden půlmetrový párek, 8 kousků buchty, pár koleček salámu, chlebík, gulášek atd., a pak prohlásí: „…čoveče já ani moc nejím, nemám hlad…“ Vlčákovy zbraně jsou stále s námi. Po cestě potkáváme spousty radarů. Chválíme však loajálnost polských řidičů, kteří nás vždy včas probliknou. U cesty potkáváme „jabkohrad“. 10:10 – Bialystok – 1070km. První tisícovka. 11:36 – 116 km. Pořád vše stejný - všude samá kráva. 12:26 – Suwalki – 1200km. Na křižovatkách je červená. Na benzínce hrajeme fotbálek a  Franta si myje hlavu. Jsme 30km od hranic. Oproti plánu máme skluz. Večer chceme spát v Rize. 12:55 – Litva – 1228km. Hladký přejezd hranic. Krávy stále všude. 13:34 – 1296km. Nevíme kolik je hodin, tak při předjíždění čučíme do aut a koukáme se řidičům na hodinky. 14:00 – 1345km. Objíždíme Kaunas. 14:45 – 1394km. Vlčák naschvál nacpal Zelímu do piva papírek. Zelí však zůstává v klidu a pije dál. 16:00 – Lotyšsko - 1516km. „ Vprjed !“, povel celníka. Asi jsou tady obráceně barvy – jedeme stále na červenou. 17:00 – Riga – 1600km. Hledáme Turibu (studentské koleje). Bloudíme centrem. Franta zastavuje místního policistu (anglicky ani slovo, rusky plynule – stopy minulosti jsou u něj zřejmé).18:06 – nacházíme koleje. Na recepci zjišťujeme, že už je 19:06! Mat a Šoty vyráží do města. Po hodině se vrací. Ostatní se k nim přidávají a trolejbusem č.8 jedeme přímo do centra (0,2 Lat stojí lístek). V centru vidíme hospodu, kde zrovna dávají přímý přenos ČR-Holandsko. Neváháme ani minutu a už sedíme uvnitř. Přes okno sledujeme ulici. Jsou zde fakt pěkný holky. Jedna dokonce Matovi vnucuje šprcku za 2 Eur (wedding party). 23:40 – chvátáme na trolejbus (poslední). Pivko na pokoji. Zítra vstáváme v 6:00! Zelí a Mat si jdou ještě vařit gulášek.

9.10. - neděle

8:00 Šoty mění v centru prachy na benzín. Tváří se jak kakabus – asi dostane zelený šátek. 9:00 – 1725km. Zastávka u Baltického moře. Šlapeme do špenátu. Moře studený jak sviňa. Zelí chutná vodu – moc slaná není. Ostatní se přidávají. Hrajeme fotbálek na písečné pláži. Počasí super – slunečno. Fotbalový mač. Zelí, Fery : Vlčák, Mat 3:2 (46.Fery, 48.Fery, 91.Zelí – 10.Vlčák, 15.Mat). 9:50 – směr Tallin (asi 250km). Je to země uzavírek, semaforů – stále červená. Šotymu došla trpělivost, a tak jedeme na červenou. 11:00 – Estonsko – 1788km. Během cesty hrajeme v autě společenské hry „Myslím si, kdo jsem.“ Vlčák si myslí Křemílka - to se nesmí. Šoty a Mat si dávají na benzínce estonského burgra. 13:23 – Tallin – 1975km. Vjíždíme do centra. Po vyčerpávající hodinové prohlídce historického centra a přístavu vyrážíme směr Kunda. V přístavu jsme rozšlápli mrtvé medůzy. 16:45 – 2084km. Zmizely krávy, sem tam kůň. Vidíme kolchoz. Za chvíli budeme v Kundě. Kunda - Hledáme místo na táboření. Zelí šel chytat ryby. Ostatní táboří. Zelí chytil prd. Začíná malá kalbička. Dva litry rumu a několik piv. Děláme v ohni brambory. Z první várky šesti brambor zbyla jedna (2 rozšlápl Zelí, 2 Vlčák, 1 shořela). Vlčák usíná na židličce u ohýnku. Ráno zjišťuje, že nespal u ohně, ale asi přímo v něm (podřené čílko, propálená, špinavá bunda).

10.10. - pondělí

 9:39 – směr Petrohrad - 2113km. 11:50 – Narva - 2231km. Na záchytném parkovišti čekáme asi hodinu na vyřízení tranzit karty. Šoty mluví plynule rusky. Projíždíme asi tři kontroly. Vše proběhlo hladce. Celník si řekl o pivko. Šoty a Franta vyřizují pojištění na auto. Šoty zjišťuje, že to bude v Rusku boj. Úřednice si totiž bez váhání sama odebírá daň z poplatku za pojištění (asi 20 Rub). 15:15 – Rusko – 2240km. Čumíme jak vejři. Silnice hrozný. Baráky u cesty jsou polorozpadlý a bez aut. Ve městě Kingsepp tankujeme a měníme peníze. Cesta do Petrohradu ubíhá pomalu, bo silnice je fakt špatná. 17:00 přijíždíme do Petrohradu. Na benzínce se ptáme na cestu. Sjíždíme do centra po Leninském prospektu přes Moskevskij prospekt a za parkem Pobědy nacházíme náš hostel. 18:00 se ubytováváme. Pokoje docela hnus. Záchody a sprchy na chodbě. Vyrážíme do centra. V bance za rohem mají otevřeno do 20:00. Chceme rozměnit peníze. Slečna za přepážkou nám však v 19:35 s chladnou hlavou, řekne: „Compjuter nerabóta“ (pozn. později slyšíme slovo „nerabota“ ještě několikrát ). Strážný v bance nám radí směnárnu na hlavní třídě. Ve směnárně měníme peníze. Za rohem u metra jdeme do prvního bufetu. Dáváme si polévku Soljanka (něco jako Bořšč), maso se sýrem, hranolky, pivko (točená Baltika). Po kvalitní večeři vyrážíme metrem do centra (Něvský prospekt). V metru se kupují žetony v podobě mince (10 Rub), které se vhazují do turniketů. Dole v metru jsou před každými dveřmi do metra železná otevírací vrata. V centru jsme ohromeni nočním Petrohradem. Zítra tudy půjdeme znovu. Na břehu Něvy u Ermitáže si dáváme hamburger (30 Rub). V knihkupectví si Franta kupuje mapu Petrohradu (89 Rub). 0:45 - Vracíme se zpět do hostelu a jdeme hned po sprše spát. Zítra musíme stihnout vše projít.

11.10. - úterý

7:45 – vstáváme. Jedeme metrem do centra na Gorkovskaja. V metru taktizujeme, protože je tam mraky lidí a obrovská tlačenice. Jedeme opačným směrem od centra. Finta se zdařila. Popojeli jsme o dvě zastávky dál a v klidu nalézáme do metra. Vzdálenosti mezi jednotlivými stanicemi jsou několikanásobně větší než u nás a v soupravách je obrovský hluk. Venku na Gorkovského chceme pirožky. Slyšíme však další velice užívané slovo – chalodnaja, tzn. stánek otevřen je, ale vše co má být ohřáté je studené, tudíž neprodejné. Se slovem chalodnaja se během dne ještě párkrát setkáváme. U dalšího stánku si dáváme pirožky a čaj. Vydáváme se k Auroře (správně Avrora), nakupujeme první volovinky (suvenýry). Pokračujeme směrem k Ermitáži přes Petropavlovský palác. Cestou nás zastavuje chlápek, který nám nabízí suvenýry přímo z kufru auta. Smlouváme cenu a nakupujeme. 13:00-15:00 prohlídka Ermitáže. Zelí s námi nejde. Jde k Něvě pozorovat rybáře. Po dvou hodinách prohlídky zjišťujeme, že jsme teprve v polovině. Nemáme ale víc času a vyrážíme do Petrodvorců. Jedeme metrem do stanice Baltiskaja. Tam přestupujeme do minibusu č.404. Jízdné 30 Rub. Cesta trvá asi 50min. (odhad vzdálenosti asi 25-30 km). Cestou nás otravuje a zároveň i baví opilý Rus. 16:30–18:00 prohlídka Petrodvorců. Vstupné žádné neplatíme. Hledáme hospodu (dle Šotyho nějakou formanku). Nenacházíme nic, a tak chceme zpět do centra k našemu hostelu. Nevíme však jaký bus nám jede zpět. Šoty oslovuje taxikáře, ten nám nabízí odvoz za 1000 Rub (žigulik kombi, 6 lidí pro něj není žádná překážka). Nakonec jedeme busem, který nás veze k nejbližšímu metru (Leninsky prospekt). Jízdné 30 Rub. Peníze si podávají cestující mezi sebou. Řidič obratně posílá lístek a peníze zpět. Z Leninského prospektu jedeme do našeho oblíbeného bufetu, kde jsme večeřeli včera. Po vydatné večeři vyrážíme do ulic shánět pohledy. Šoty a Mat zůstávají v bufetu. Pohledy se nedaří sehnat, ale všude u stánku mají míchané alkoholické drinky, a tak si dáváme několik těchto dobrot přímo na ulici (stejně jako ostatní obyvatelé Petrohradu). Vracíme se do hostelu. Před hostelem chceme koupit ještě nějaké drinky. Před námi kupuje chlápek dvě třetinové lahvičky s čirou tekutinou. Asi vodka. Přistupujeme k okýnku a vyžadujeme to samé, co dostal podivný (smradlavý, ožralý) muž před námi. Prodavačka odpoví: „…to ne pro Vás,,,“ „Pačemu?“ odvětí Franta. „To neprodejné.“ nedá se prodavačka. Nerozumíme proč a vyžadujeme vysvětlení. Ze stánku se ozve jasná odpověď: „Eto lih !“… Pokračujeme pijatikou na hostelu. Později se přidávají i Mat s Šotym. Spát jdeme asi kolem 2.hodiny.

12.10. – středa

BIG DAY 6:45 vstáváme, úklid, balení. 7:45 vyrážíme směr hranice. Doprava ve městě je hustá. Tramvajové ostrůvky chybí. Cestující skáčou přímo do vozovky. Chodci nemají vůbec žádnou přednost. Přechody neznačené, jízdní pruhy taky ne (většinou 4 pruhy v jednom směru). Asi 40km před hranicemi zastavujeme. Měníme peníze, tankujeme a nakupujeme v Gypermarketu. Rusové, tak jak jsme je viděli našima očima: jsou chladní, bojácní, nemluvní, zatrpklí, dívají se stále do očí…Když se ptáme: „Kde je bank?“ Je nám odpovězeno pouze: „Prjamo.“ „Kde zde magazin?“ Odpověď: „Mnogo.“ Rusové jsou šizuňci. Automaticky nevrací peníze zpět a když vrátí tak málo (př. Šoty natankoval plyn a místo 20 Rub zpět dostal 1,5 Rub!) 14:00 po dvou hodinách překračujeme hranice. Na celnici jsme museli vyndávat z kufru všechny věci. Konečně civilizace – Finsko – přetáčíme hodinky o hodinu zpět. Propuká v nás fotbalová horečka. 14:45 Helsinki – 2800km. V Helsinkách mluvíme zatím plynně česky. Ptáme se na cestu na olympijský stadion. Anglicky umí ve Finsku každý. Náš hotel je přímo na stadionu. Ubytováváme se (pokoj pro 9 osob) a připravujeme se psychicky i fyzicky. Mícháme rumoládu a pijeme pivka. 17:40 vyrážíme na stadion. Potkáváme Obsta a další fotbalovou honoraci. Baví se s námi. Dokonce nám nabízejí lístky. Před stadionem zpíváme, družíme se a jsme TV Stars. 18:30 začátek utkání. Fotbal je super. Fandíme jak o život a náš tým vyhrává 3:0. Góly Jun, Rosický, Heinz. Na stadionu je 11,5 tisíce diváků. Po zápase blbneme s Japonkama a Finkama. Jdeme k autobusu českých fotbalistů. Dostáváme podpisy od hráčů, fotíme se, natáčíme a kecáme s nima. Některé vybrané hlášky. Franta: „ …..Zdenku, ty vole, jak to děláš, že skáčeš o metr víš než já?“; Franta: „….já hraju vokres...“; Franta: „…Vláďo, ty jsi chytil druhou mízu…“; Brückner: „…co z toho budete kluci mít, když se Vám podepíšu?“ Po autogramiádě jdeme do hospůdky, kde pijeme pivko (točené 4,5 Eur), radujeme se a zpíváme oslavné chorály. Mata balí finskej vejr. Vracíme se na pokoj a usínáme.

13.10. - čtvrtek

11:00 odjezd do centra Helsinek. Prohlídka katedrály a návštěva Hartwall arény. 13:00 – 2850km. Vyrážíme směr Lahti. Cestou přehazujeme bágly v kufru. Vlčák vyrovnal kanystry s vodou v autě tak šikovně, že nám pár litříků vyteklo. 14:00 – Lahti – 2935km. Z dálky už vidíme obří skokanské můstky. Za chvíli vjíždíme přímo do areálu. Vše je plně přístupné. Vidíme i skokany v akci. Žasneme. Naše nadšení nezná mezí. Po schůdkách vylézáme asi do dvou třetin můstku. Dostáváme se až k výtahu pro skokany. Na nic nečekáme a už se vyvážíme přímo na samotnou věž můstku. Paráda. Nádherný výhled na celé Lahti i jezero. Skokani skáčou kolem 120m. Šoty, Zelí a Fery se na dojezdové dráze fotí se skokanem (Oli Päkele). 15:10 odjezd směr jezero Lappeernanta. 17:10 příjezd k jezeru. Místečko hned u cesty. Sbíráme dřevo, rozděláváme oheň, táboříme, večeříme. Zelí mezitím chytá ryby. Bohužel bezvýsledně. Sedíme u ohně, popíjíme pivka, rum a vodku. Zelí prohlašuje: „ Já už tvrdej pít nebudu.“ Vzápětí dodává: „…tak trochu si líznu.“ Tyto dvě věty se během večera a celé cesty ještě několikrát opakují. Spát jdeme asi 23:30 hod.

14.10. - pátek

 8:30 vstáváme. Úklid tábořiště. Myjeme se v jezeře. V čaji je příchuť párku, v Šotyho polívce je zase naopak příchuť čaje. Balíme se. 10:30 odjezd směr Savonnlinna. Kolem nás je zataženo a hnusná mlha. Počasí se zhoršilo. Franta má stále hlas jak sojka. 12:30 Kerimäki – patrně největší dřevěný kostel na světě. Kapacita pro 3000 věřících. Prohlídka zvenku. Kostel byl zavřený. Nakupujeme svačinku v místním supermarketu (K-Markt). Ceny asi jako v Něměcku. 13:00 – Savonnlinna – 2290km. Prohlídka vodního hradu. Exkurse toalet. Vstupné jsme neplatili (5 EUR), nikdo ho po nás nevyžadoval. 13:40 jedeme tábořit směr jezero Haukinesi (asi 50 km od Savonnlinny). Hledáme příhodné místo na táboření. Našim cílem je chatička zadarmo se saunou a loďkou. Franta několikrát zjišťuje cestu u místních starousedlíků. Prvně si pokecá anglicky s prachatým dědou a bábí na zahradě. Nakonec se s místním traktoristou domlouvá pouze finsky (nohama, rukama). Nacházíme kemp. 85EUR se nám však nepozdává. Nabízíme 30EUR s odkazem, že jsme studenti a ještě k tomu Češi. Mladý Fin však naši cenu nepřijímá a my se vydáváme hledat opět teplé místečko ve stanu. Sen o chatičce zadarmo se nám definitivně rozplynul. Začínáme být realisti. 17:30 konečně táboříme. Dřevo máme připravené u chatek a v jednom velkém srubu. Neváháme a půjčujeme si ho. Zelí mezitím znovu rybaří. Našli jsme nezamčenou loďku. Ihned ji připravujeme Zelímu k vyplutí. Franta se na ní vydává na zkušební jízdu. Zelí spokojeně usedá, odráží se od břehu a vyráží rybařit do centra jezera. Ostatní připravují večeři. Hlavně Vladko (Vlčák) je vrchní šéfkuchař. Asi za hodinu se Zelí vrací s nepořízenou. Chystáme se zrovna večeřet, když nás zaskočí prudký déšť. Ihned se stěhujeme (včetně celého stanu) pod přístřešek před chatku. Vaříme a nálada za prudkého deště a vlezlé zimy je na bodě mrazu. Ve 20:00 déšť ustává. Vracíme se k ohni, kde schneme, pijeme pivka, slivovici a je nám opět hej. Slyšíme štěkat soba. Franta a Šoty se za ním s baterkou vydávají. Opět bezvýsledně. Vlčák všem tvrdí, že to byl tetřev hlušec. 23:00 uleháme do našich parádně zvlhlých spacáků.

15.10. - sobota

7:30 budíček. Zelí ihned vyráží na ryby. Franta ještě podřimuje, když najednou uslyší dusot kolem stanu. Mat běží, skutečně Mat běží. Mat běží pro podběrák. Zelí chytil rybu. Mat doběhne s podběrákem a v tom frnk a štička v trapu. Frantu to natolik namotivovalo, že šel chytat taky. Ostatní se balí. Počasí se zhoršilo. Prší a ryby už skutečně berou – roha. 9:13 – 3400km – vyrážíme směr Tampere (přesněji do Nokie, tam máme rezervovanou chatku v kempu). 9:30 – 3450km, dosahujeme nejsevernějšího místa našeho pobytu – Varkaus 62° 25´severní šířky. Začínáme se poprvé vracet k domovu. Jedeme stále kolem jezer a mezi lesy. Koukáme z auta do lesa jestli neuvidíme soba. 10:38 – 3515km – 50km před Jyväskyla vidíme první bouračku (opuštěný pick-up ve struze) a jak se později ukáže za celou naši cestu taky poslední. 11:18 – 3560km – Jyväskyla. 13:20 – 3690km – 30km před Tampere jsme se vydali do nitra lesa po stopách soba. Opět neúspěšně. Při zpáteční cestě z lesa na hlavní cestu nám trošku nejede auto. Snad dojedeme. 15:00 přijíždíme do Nokie - kemp Viinikanniemi. Na recepci mají otevřeno do 14:00. Máme štěstí, mladého Fina jsme zastihli ve dveřích na odchodu. Ubytování v chatce pro 6 osob. Po zabydlení vyrážíme do finského supermarketu Lidl. Zelí a Franta opět nahazují udičky. Překvapivě zase nic. Definitivně se smiřují s tím, že na našich cestách rybu nechytnou. Smažíme si proto rybí prsty. 20:00–21:00 se saunujeme. Všichni kromě Mata. Šoty je zkušený saunista a pořádně přikládá pod kotel. Jelikož je u sauny jezero, dodáváme si odvahy a skáčeme do něj. Večer hrajeme karty. 23:00 večerka.

16.10. - neděle

9:00 – budíček. Zelí je už na rybách. Důchodce Mat asi někde na procházce. Uklízíme, balíme. V 11:30 opouštíme Nokii – 3760km. Hledáme továrnu na mobily. K překvapení všech se dozvídáme, že je v Tampere.V Nokii se dělají pouze pneumatiky. Vyrážíme směr Turku, kde budeme spát v hostelu a zítra ráno se nalodíme na trajekt směr Stockholm. Počasí se zlepšilo – neprší, ale zima je. 14:00 – Turku – ubytování v hostelu přímo u kanálu (přístavu). Jdeme si koupit lístky na trajekt. Podle Vlčáka to bude asi 500m. Po třech kilometrech konečně narážíme na terminál. Kupujeme lístky. Zjišťujeme vše o zítřejší plavbě. Při zpáteční cestě objevujeme hospodu, kde mají „happy hours“ (sleva na pivo 17:00-19:00; 2,20 EUR půl litru točeného piva). Jedeme ještě do supermarketu pro pivka a vracíme se do hospody. Spokojeně pijeme. Na závěr se někteří radují z odnesených suvenýrů (půllitry). Vracíme se do hostelu. Večeříme, pijeme pivka, hrajeme karty a asi ve 23:00 jdeme spát. 17.10. - pondělí

7:00 – budíček. 8:00 vyrážíme na trajekt. Nalodění probíhá hladce. 9:10 odplouváme. Finsko se nám začíná vzdalovat. Na lodi potkáváme uklizeče a rozstřelené Švédy (v noci se na trajektu plavilo 2000 švédských studentů). Všichni spí v kajutách. My hledáme nejlepší místo na piknik. Sedíme přímo na přídi v baru, casinu a diskotéce zároveň, kde je zatím zavřeno. Jsme tu skoro sami. Na začátek jdeme do „duty free“ nakoupit trochu piv (přesněji 96 třetinek) a vodku. No a po obědě (salám vysočina s chlebem) začínáme vyprazdňovat naše batohy (pivo a slivovice). Švédští studentíci se začínají probouzet a i my posíleni alkoholem se bujaře bavíme. Roztáčíme tanečky na parketě. Tančíme místní tance a Vlčák předvádí kozáčka v plné parádě. Diskotéka se zaplňuje probudivšími Švédy a začíná mega švédské karaoke. To už je v době, kdy Franta podřimuje. Vzápětí se k němu přidává i Vlčák. 19:00 – Švédsko - připlouváme do Stockholmu. Balíme se, když v tom Vlčák zjišťuje, že ztratil ledvinku (pas, 300EUR, mobil). Styl Jarin Salát se nevyplatil. Nastává všeobecná panika a hledání. Vlčák okamžitě střízlíví a sprintuje na palubu, kde se naposledy s Aldou fotili. Neuvěřitelné. Ledvinka je na místě, kde jí nechal naposledy. Pří více než dvou tisících pasažérech na palubě můžeme hrdě prohlásit: „ Ve Švédsku se skutečně nekrade. “Vyjíždíme z trajektu. Nedaří se nám najít tu správnou bránu na výjezd z přístavu. Po několika neúspěších ji nacházíme. Po vyjetí z ní nás ihned zastavuje švédská policie. Dává Šotymu dejchnout. Vše OK. Šoty kontrolu předpokládal, a tak už celé odpoledne nepil. Ještě se policisty ptá kudy ven z města. Rozhodujeme se totiž, že budeme spát ve stanu. Je velká zima, ale neprší. Asi po hodině hledání a ujetých 30 kilometrech táboříme u městečka Tumba. Na trávě je jinovatka! Rozděláváme oheň, večeříme. Franta si opéká vysočinu nad ohněm. Vzhledem k tomu, že salám už byl narušen drobnou plísní, vyvrhuje ho, za velkého zvukového chorálu, do blízkého křoví.

18.10. - úterý

7:30 – budíček. Nemýlili jsme se. Mráz je všude kolem, včetně zamrzlé vody v kastrolu. Vaříme tee a vyrážíme zpět do Stockholmu tankovat plyn (Nacka-Preem Gas). Projíždíme centrem. Tankujeme, myjeme se. Jedeme do haly Globben. Nemůžeme se dostat dovnitř. Nakonec se nám to podařilo výtahem v hotelu Quality (7.patro, výhled z restaurace). 11:30 – 3070km zvedáme kotvy směr Jönköping (asi 300km). 14:30 – 3320km před Jönköpingem jedeme kolem největšího švédského jezera Vattern. Cestou potkáváme známé švédské firmy a továrny – Svenska Volkswagen, Saab, Scania, sklady Ikea, Grippen. V Jönköpingu tankujeme a nakupujeme v hypermarketu Maxi pečivo. Vše stojí stejně jako u nás (nutno ovšem násobit 3.75!!!). Alda platí poprvé v životě v obchodě kartou. Pokračujeme dál v cestě. Mat se vzteká, že jedeme už 2000km kolem plotu, ale neviděli jsme ještě ani zajíce. 17:00 začínáme hledat u jezera Vidöstern (asi 120km severně od Helsinborgu) ubytování. Do stanu se nám po předešlé noci rozhodně nechce. Nacházíme chatkovou osadu. Bohužel mají zavřeno, i když chatka č.7 byla otevřená a  vytopená (pozn. pro Vlčáka: vytopená topením, ne vodou…). Hledáme dál. Franta  se ptá u cesty statkářek na ubytování. Posílají nás do Laganu, tam je hostel (asi 3km). V hostelu je zavřeno. Franta se domlouvá švédsky s dědečkem na zahrádce, aby zavolal na číslo uvedené na hostelovém billboardu. Povedlo se. Asi za 10 minut přijíždí k hostelu paní, která nás za 125SK (13,5EURr) ubytuje. Večeříme, diskutujeme s ubytovanými Poláky (toho času lesní dělníci ve Švédsku). Popíjíme Heinneken, vodku, rum. Franta trošku přebral, trošku víc. Trápí se na toaletě (asi něco špatnýho snědl). Šoty a Zelí se vydávají na noční výpravu, přesněji pro dopravní značku losa. Vše se zdařilo a kolem 23:00 všichni usínají.

19.10. - středa

8:30 budíček, snídaně, sprcha. 10:00 – odjezd do Lagalandu, tam se nachází park s živými losy  U cesty před městem Ljungby vidíme pravděpodobně rekonstrukci přepadení. Policista míří pistolí ve struze na člověka. Za 3.40 EUR vstupujeme do parku. Skutečně vidíme 4 losy (ÄLG) včetně mláděte. Vedle parku je golfové hřiště. Neváháme a odpalujeme – zdarma (i když cedule pay&play by asi chtěla abychom platili). Nasedáme do auta. Zelí zjišťuje, že nemá ledvinku (to má z toho, že to nosí jak Jarin S.). Zelí a Franta se vrací do parku. Ledvinka netknutá leží na židličce. Fakt se tady nekrade! 11:00 – 4500km odjíždíme směr Helsinborg – Malmö – Kodaň – Legoland 13:00 – 4667km tankujeme plyn v Helsinborgu. Projíždíme centrem a jedeme směr Malmö. 14:00 – 4760km – přejíždíme mosty do Dánska (Öresundský most – 32 EUR; most přes úžinu Storebaelt – 30 EUR). První dojmy z Dánska – je to jedno velký koryto. 16:35 – 20km před Vejle 5000km (…vezeme značku losa...). 17:10 – Nynorup – kousek před Bilundem (Legoland) se ubytováváme na super velkým privátě. Franta vyjednal cenu na 80 EUR za všechny. Licitace s babičkou začíná na 120EUR. Jedeme se ještě rychle podívat do Legolandu. Dovnitř už nejdeme, je pozdě a není kde parkovat. Vracíme se. Večeře, pivka, vodkoláda. Franta už nemůže a raději pije vodu. Spánek 23:00.

20.10. - čtvtek

 8:30 budíček. Snídaně, balení. Počasí se zhoršilo. Prší. Vyrážíme do Legolandu. Dovnitř nejde Šoty s Matem. Ostatní si užívají všechny dětské atrakce. 13:00 po třech hodinách radovánek vyrážíme směr domov. 15:00 – ve Flensburgu (Německo) tankujeme plyn a nakupujeme v obchoďáku jídlo. V Hamburku se trošku motáme. Šoty chvátá domů, tak šlape dost na plyn.

21.10. - pátek

00:15 přejíždíme hranice Cínovec a tankujeme v Teplicích. Franta vyskakuje v Praze. Ostatní jsou po 6250 kilometrech v 3:30 hod. doma (Kněžice). Šoty ještě nemá dost a vyráží do Holandska.  

© Copyright 2002 – 2007 SkiVysocina.cz, web site byl vytvořen v phpRS, za podpory firmy CaberNet Software Admin