Ski Vysočina

Slovensko - Chopok Jasná 22-26.3.2006

Rubrika Lyžařské výlety - deníky,   Vydáno 10. 11. 2007,   Přečteno 4722x



Středa 22.3. ráno. Konečně jsem nezaspal !!! Poslední dobou se mi nějak brzké ranní vstávání nedařilo, na tento trip to ale bylo o.k.. Zájezd to byl vskutku nevšední:5 dní na Slovensku v lyžařském středisku Chopok sever, nejlepším na sever od Alp. Lyžařskou skupinu měli tvořit 4 holky a jeden týpek, ve skutečnosti to bylo ale jinak: 4 rajcovní baby a Roman, neskutečnej pohodář (doufám, že se v listopadu potkáme na disce Mlýn u Blanska) Jenom škoda, že se nepodařilo naplnit celou možnou kapacitu, Ti kteří o tom uvažovali (Radek, atd.) by určitě přispěli se špetku humoru do mlýna, které se někdy otáčelo až neskutečnou rychlostí. V Brně jsme doložili zbytek posádky a hurá na hory. Cesta probíhala v pohodě, druhá a třetí brázda klimbala, jenom v první se vedl usilovný dialog……nebo spíš monolg ? Nevím, jestli si nálepku „ukecanej“ zasloužím, normálně jsem velmi tichý chlapec pravda! Po příjezdu do areálu Zahrádky (10:00) začala ta pravá šou, přebalování do lyžařského oblečení. Víc jak Romanovo nahé pozadí jsem „nenápadně“ kontroloval ladné křivky té druhé, něžné, poloviny posádky. A nebyl jsem sám, i místní domorodý příslušník městské policie nenápadně šmíroval mezi auty a řídil dopravu tam, kde vůbec žádná auta nejezdila. Následně jsem se byl podívat na ubytko, protože hrozilo, že nebude dostatečný tlak vody. Tato zpráva se vyvrátila po zhodnocení na místě, ale více mě překvapil stav parkovacího místa před ubytkem. Kdeže únorová sněhová pokrývka byla, jaro klepalo na dveře a tráva se zelenala, nebo alespoň prvních 5 minut, než jsem na tento vodou nasáklý pažit vjel. Vyháel jsem všem bágly s auta a hurá na kutě, 500kilometrů je 500 kilometrů.Ještě před tím jsem chtěl jen přeparkovat, ale co se dělo pod koly auta, to byl masakr. Travička zelená se měnila v krásné hnědé bahínko. Lehce jsem panu domácímu rozrajtoval dvorek, vypadalo to jako by tam přejel traktor a vyorával brambory. No nic, příště budeme chytřejší. No a pak jsem se vzbudil, aha 16:20, trošičku jsem zaspal !!! (středa), nepřijatý hovory byly… tak rychle do auta. Na závodní trati Bobrovec - Zahrádky (22km) byl určitě vytvořen rychlostní rekord. Potom nákup, Hypernova, pro začátek si náčelník koupil 5 bažantíků, které ještě ten večer prošli nenápadně hrdlem. Večer byla pohoda, poslouchala se televize, pouštěla nějaká music, krafalo se, pohoda. Trošku jsem si rozlil kafíčko u Báry, páč jsem jí dle myšlení a chování otipoval na zralou osmadvacítku. Chyba lávky, dvaadvacítka se z ní vyklubala. Taky jsem se na hranicích mohl kouknou na ID, takhle jsem byl za pěknýho vola a měl jsem to na talíři až do konce. Čtvrtek se nesl ve znamení lyžování a vůně benzínu. Po lyžování se všichni přebalii do civilu a hurá na motokáry. Tady mě ale opravdu velice překvapili holky, zvlášť Helenka, která určitě neřídila motokáru poprvé. Proháněla se po trati jako zkušená harcovnice, ale ani ostatní jsem se musel sklonit pře rychlejšímaΛnebyli o moc pozadu. Dokonce i já jezdcema, hold 100 kilo rozhebajt je těžký. Večer se nesl opět v duchu pohody. Někdo unaven po celodenním sportovním úsilí zaplul okamžitě do 1.patra, odebrat se lože, někdo zase ne. Byli jsme s Romanem přemluveni, abychom se nedívali na televizi a raději dělali společnost zbylému opačnému pohlaví, snad se to i dařilo, nebo néééé ? Zjišťujeme od Marušky, že asi bude senzibil, když pořád slyší signál z televize. Proto jí přejmenováváme na Tamaru, jako ten radiolokátor. Ještě zjišťuju, že je nebývale podobná Kačence Neumannové a Roman zase herci Jeanu Renovi. Mňam mňam, bažantík chutná. Pátek. Ráno se oblékám do kombinézy a to znamená co ? To znamená, že venku je krásné počasí neboli azúro a Šoty jde lyžovat. Pod sjezdovku dorážíme lehce po deváté. S Barčinou pomocí a její studentské karty kupuju skipas o kilo levněji, ještě jednou díky . Pár vychcanejch čechů se snaží předbíhat tím, že si jeden stoupne ke kase a. pomalu začíná volat svoje kamarádíčky, ještě mě dostává tím, že všem říká, ať si všude nechávají dávat potvrzení, normální idiot. Zahrazuju cestu svým mohutným tělem a už nepředběhne ani noha. (pak jsem ho ještě jednou viděl na svahu s tou jeho lázeňskou šusťákovkou Czech Team od rákosníka, byl zralej na 6 palců , nebo úder hůlkou).Vyjíždím s Gábinou až na nejvyšší možné místo. Mezitím mě ještě ve frontě na dvojsedačce podtrhne nohy jedna opravdu hnusná Polka, nemám je rád, pšonky. První sjezdík na zledovatělý krupici je trochu nebezpečný a jak tak koukám je, Gábina už si to šíbuje hlavou napřed po sjezdovce. Prý vázání. Já bych ale řekl, že ne. Na to, jaký byl povrch sjezdovky a jak mi ujížděla doslova před očima i když jsem jel taky dost rychle, bych spíš řekl nedovolené překročení povolené rychlosti, aspoň o 30 kiláků. Další jízdy už jsou v pohodě. Jarní sluníčko palí jako o život, k obědu si dávám bravčové na grile, 2 pivka a na chuť demänovku. Za hodinu už jsem mírně lízlej. Zkoušíme ještě jiný sjzdovky, odpoledne to začíná nahoře trochu foukat, ale hlavně že svítí. V 16. hodin dojíždíme na Zahrádky, kde se stretávame s hlavní skupinou a mizíme na privat. Večer je na pořadu dne Horkyže slíže, koncert v místním kulturním domě. Když vcházíme do sálu, překvapí mě doslova přeplněnej sál, asi tak 200 fanoušků a fanynek. Právě dohrává předkapela Činki linki nebo jak se jmenujou, docela kytarovej nářez a koukám dál, obecenstvo si vyžaduje od předkapely přídavek, tak to jesm ještě nežral. Potom nastupuje zlatý hřeb večera: Hůlky dřez a lýže. Docela dobrej rachot,. Helence, královně diskoték jsem politicky vysvětlit, že to bude něco jako Monkey Business nebo Chinaski, že se nemusí obávat. Ha ha ha je to trochu z jinýho rance, polovina mužské části obecenstva si vysléká trička a začíná pogovat, takže docela šrumec. Po koncertě odjezd na chajdu a lehká kalbička, ale copak, nikomu se dneska nechce, pravidlo třetího, kritického dne se plně projevuje, tak mi nezbývá nic jiného, než si sednout k telce a otevřít lachoutka. Ani už nevím co dávali, myslím „5 bažantů jde do krku“. Sobota ráno, většině se nechce moc vstávat, jsou prostě vyčichlý. Ani se jim moc nedivím, čtvrtý den na lyžích, to už bych stříkal olej. Přesto se ale vzchopí a od 10. už vesele lyžují na kopci. Počasí je zakaboněný, ale říkám, že se možná vybere, vybralo. Po lyžovačce se hned odjíždí do termálů Bešeňová, někdo je podrážděný více, někdo meně, někdo vůbec – Maruška & Roman. Termální bazény jsou fajn někde je jen 30º C, někde 42 ºC, někde se ztrácejí klíčky, jinde zase plavají plavky na hladině, onehde se prostě jenom šuká a šuká. Po vykoupání následovala večeře, zkoušeli jsme něco hned na místě, ale to nebylo ono. Až asi po 6.kilometrech jsem objevili tu pravou hospůdku. Nádherná novostavba, ale ve stylu 19. století, více řeknou již jen fotky. K papání jsme si skoro hromadně objednali česnečku a halušky na různé způsoby, já jsem si navrch dal ještě vyprážany syr. Dohromady jsme vypili tak 3 litry rozlévané kofoly, jsme si je měli nechat donést na stůl a nalívat si sami. Shrnuto a podtrženo, jenom doporučuji. Po příjezdu do Bobrovce asi v 11 hodin šli někteří opět spát. (byli to ti, kteří do lyžování dávali opravdu hodně a proto byli asi unavení) a zbytek si opět otevřel své lahvinky vína či piva a popíjelo se.Nebylo to žádné závratné tempo, byla dobrá nálada, tak se ani moc hodiny nesledovali. Ve 2 ráno se přetáhli o hodinu dál, pak najednou byla čtvtá, pátá, krize na všechny postupně chodila dokola. Rozdávalo se také cucu. V šest hodin někoho napadlo, že by bylo potřeba vzbudit Marušku, která slíbila snídani a masáž. (ta se bohužel neuskutečnila, škoda). V devět hodin odvážím pouze jednoho !!! lyžaře na svah, je to Gábina, ostatní se rozhodují pro spánek a až odpolední odjezd na sjezdovku. Jdu spát, navečer mě čeká cesta zpátky domů. Na odpolední lyžovačku odvážím zbytek tlupy, půjčuji Marušce carvingové lyže i s botama. Odpoledne začíná pršet, lyžovačka končí, všichni to balí, jedeme na ubytko, sbalit věci, lehká koupel a v 17:00 přesně odjíždíme z Liptovského Mikuláše. Zkouším pouštět DVD, ale disky jsou už tak nehorázně poškrábaný, že hraje jen malá část z filmografie. Cesta probíhá až neskutečně klidně a rychle.V devět večer v Brně u Makra vystupuje Roman & Bára, Ti ještě musí jet někam k Boskovicím nebo tak podobně. Lehce po desátý večer míjíme ceduli Jihlava. Postupně vystupuje Gábina, Helča a Maruška, hmmmm tedy Tamara a já už se celej třesu na sprchu a postel. A co bych řekl závěrem: i přes některé rozpory v týmu byla dobrá parta, nálada nebyla nikdy pod bodem mrazu, březnové počasí také bylo ucházející (hlavně v ), ubytování se snad líbilo ???, hodnotím to velice pozitivně. Aktuální pátek: má diagnóza ohledně Gábiny se právě vyplnila, naražená žebra, doba léčení tak měsíc. Mějte se fajně a třeba za rok. Náčelník
Mikrobusová přeprava

webové stránky léto

GoPro video

Shut Board

© Copyright 2002 – 2007 SkiVysocina.cz, web site byl vytvořen v phpRS, za podpory firmy CaberNet Software Admin